Neochota spolupracovat s ostatními, individualismus – i tak se může projevovat vyčerpané ego. V nové studii to prokazují ekonom Alexander Wagner s kolegy. Jejich zjištění má širší důsledky, než by se na první pohled mohlo zdát.
Studie zpravuje o pokusu, v jehož rámci účastníci nejprve vykonali nezáživnou práci a poté měli za úkol rozdělit určitou sumu peněz, případně takto rozdělenou sumu přijmout či odmítnout. Ti z účastníků, kteří museli předtím vyvinout více úsilí, aby se ovládli a onu nezáživnou práci dotáhli do konce, nabízeli poté spíše nižší sumy peněz a častěji též peněžní nabídky odmítali. Byli prostě méně ochotni spolupracovat jak coby „rozdělovači“, tak jako příjemci.
Aby ekonomové tento jev vysvětlili, půjčili si od psychologů koncept vyčerpávání ega. Jeho zastánci jsou přesvědčeni, že lidé mají jen určité fixní množství energie k sebeovládání. Když tedy vyčerpají významnou část této energie, zbude jim jí méně jinde. Proto ti, kdo náročně pracují, hledají mnohdy únik v alkoholu; a ti, kteří právě opustili posilovnu, zase popouštějí uzdu sebekontroly spořádáním balíčku sušenek, který by si – nebýt předchozího sportovního výkonu – nekoupili.
Když tedy účastníci pokusu odčerpali energii v úsilí vykonat nezáživnou práci, nedostávalo se jim jí tolik k jiné formě sebekontroly – ke zkrocení impulsů, jež vedou k sobeckému jednání, k tomu, že se lidé dělí jen skoupě, nebo k tomu, že rozdělené peníze ješitně odmítají (i když je to třeba i proti jejich zájmu). Spolupráce a společenské chování vyžadují sebeovládání a nezbývá-li nám k němu dost energie, projeví se neefektivní forma individualismu.
Ekonom Sam Peltzman (rozhovor s autorem blogu) už v 70. letech upozornil na fakt, že státní regulace se často míjejí účinkem. Slavně to doložil na příkladu povinného připoutání se za volantem, které mělo snížit nehodovost. Výsledkem však bylo, že řidiči se začali cítit bezpečněji a jezdit tudíž riskantněji – stoupal tak počet zabitých chodců a cyklistů.
Zdá se proto, že ego je vyčerpáváno i státními regulacemi. Musíme se ovládat, abychom dostáli předpisům, a pak si to kompenzujeme jinde – ať už menší ochotou spolupracovat, vyhroceně individualistickým jednáním či riskantním řízením.
Z tohoto pohledu je tedy přemíra regulace společensky jasně škodlivá.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
