Slovní napadání, fyzické útoky a sexuální zneužívání. V dětech, které se stanou objektem některé z těchto nechutností, to leckdy zanechává celoživotní následky – a to i v rovině politického přesvědčení a světonázoru.
Jak v nové výzkumné studii dokládá na vzorku více než čtrnácti tisíc Američanů Jan-Emmanuel de Neve z London School of Economics, lidé, kteří jsou v dětství znásilňováni či třeba šikanováni ve škole, inklinují v dospělosti k zastávání levicových názorů. Trauma – jež prožili jako bezbranné a zranitelné dětské duše – v nich totiž postupně umocňuje soucit s podobně bezbrannými a zranitelnými lidmi, což je v dospělosti vede k podpoře státní intervence, která – jak se domnívají – ty slabší či jinak společensky znevýhodněné ochrání lépe než bezcitně živelný trh a nevyzpytatelně nezkrocená člověčí spontaneita. Trauma v nich rovněž zasévá předsudečné sémě odporu proti tradičním autoritám. Autority totiž – jak si vybavují z dětství – bývává zneužito.
Trauma z dětství a levicová ideologie úzce souvisejí s osobnostní charakteristikou otevřenosti (k novým zážitkům). Otevřenost je jednou z dimenzí takzvané psychologické „velké pětky“, která definuje pět základních a poměrně širokých osobnostních dimenzí (dalšími jsou svědomitost, neuroticismus, extroverze a přívětivost). Zřejmě je tomu tak proto, že s neposednými dětmi, jež stále baží po nových zážitcích, rodičům spíše dojde trpělivost a uštědří nějaký ten pohlavek – který ovšem nemusí být vždy jen nevinně výchovný. Otevřenost novým zážitkům také může souviset s provokativními postoji třeba ve škole, čímž si zase dotyční koledují o nějakou tu dávku šikany na WC.
Úzký vztah mezi otevřeností a levicovou ideologií, jejž de Neve vypátral, není jediným. Zjistil též, že lidé, kteří jsou podle psychologického testu „velké pětky“ svědomití, tíhnou k zastávání konzervativních, tudíž pravicových politických postojů.
Pochopitelně tomu není tak, že všichni levičáci byli v dětství šikanováni a všichni pravičáci jsou svědomití. Ukazuje se však, že politické (světo)názory lidí nemusí zdaleka vždy formovat racionální úvaha. Mnohdy jsou, zdá se, formovány už na školních záchodcích nebo v slzách z rodičovských záhlavců.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
