Temnému masivu opravdu radno se vyhnout; konflikt mezi USA a Čínou by totiž podle šestadevadesátiletého státníka mohl být nakonec horší než první světová válka. Podle Kissingera je ještě čas otočit se a sejít z předhůří do bezpečí doliny. Při pohledu do hongkongských ulic se však zdá, že dějiny nás táhnou opačným směrem, vstříc oněm temnotám.
Carmen Reinhartová z Harvardu, expertka na mezinárodní finance, už v srpnu varovala, že protestní bouře v Hongkongu mohou být spouštěčem světové ekonomické recese. Pravda, od srpna se podmínky na mezinárodních trzích poněkud zlepšily, zejména ovšem díky tomu, že centrální banky se opět jaly uvolňovat měnovou politiku a tisknout miliardy nových peněz. V Hongkongu samotném se ale situace nelepší.
Tamní ekonomika zabředla ve třetím letošním čtvrtletí do recese, poprvé po deseti letech. Podstatná část „zvláštní správní oblasti“ je permanentními protesty paralyzována, turisté tam cestují, pokud opravdu musí; ostatní své výlety ruší. I proto se dramaticky propadají hongkongské maloobchodní tržby, stýskají si hoteliéři nebo provozovatelé restaurací. Škody jsou však mnohem větší, investoři ztrácejí důvěru v tamní akciový trh. Na hongkongskou burzu zatím nevstoupí ani Home Credit. Společnost, kterou většinově vlastní skupina PPF Petra Kellnera, včera oznámila, že ruší přípravu na úpis svých akcií.
Hongkongské pouliční bouře přidělávají vrásky i americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Zatím k nim víceméně mlčí. A to jindy neváhá na Twitteru a v reálném čase radit až do Paříže, jak správně hasit požár katedrály. Jeho mlčení odráží fakt, že jej tyto bouře, trvající již takřka půl roku, staví před nepříjemné dilema.
Američtí zákonodárci v tomto týdnu prakticky jednomyslně schválili legislativu, která v důsledku hongkongské protestující podporuje. Vysílají tím signál, který se Pekingu vůbec nelíbí. Investoři z celého světa se teď obávají, že postoj kongresmanů způsobí krach probíhajících jednání o dílčí dohodě v celní válce USA a Číny. Ten by pravděpodobně vedl k citelnějšímu propadu burz a předznamenal další dlouhé měsíce s celní válkou, která zásadním způsobem přispívá k současné ztrátě růstové síly globální ekonomiky; OECD včera dále snížila svůj odhad celosvětového ekonomického výkonu v roce 2020.
Válka s Čínou, ne s Hongkongem
Zmíněná legislativa určuje, že americké ministerstvo zahraničí by každoročně vyhodnocovalo, zda Hongkong zůstává na Pekingu dostatečně nezávislý na to, aby si nadále uchránil svůj zvláštní status, kterým v obchodním vztahu s USA disponuje. Díky tomuto statutu nyní platí například to, že Spojené státy sice vedou celní válku s Čínou, ale nikoli s Hongkongem, ač je její součástí. Trump sice může danou legislativu vetovat, ovšem Kongres následně zřejmě veto přehlasuje, takže Trump by ve výsledku ztratil tvář – jakožto politik, jenž Číně přes razantní rétoriku ustupuje více než jiní američtí politici.
Americkému prezidentovi by přitom vyhovovalo, aby celní válčení alespoň načas utichlo, alespoň do voleb. Stupňováním celní války houstne nervozita trhů a riziko, že dramaticky propadnou. Máloco ohrožuje Trumpovy šance na znovuzvolení v listopadu 2020 než citelnější pád trhů. Mnozí jeho voliči mají podstatnou část svého bohatství v akciích, a pokud trhy budou padat, zchudnou. To Trumpovi jistě k dobru nepřičtou.
Zároveň se stupňováním celní války a napětí ve vztahu k Číně Trump připravuje o možnost, že Peking začne ještě dostatečně dlouho před volbami odkupovat zlomový objem americké zemědělské produkce, například sóji. Tyto odkupy by nepochybně zvýšily jeho šanci na znovuzvolení, protože volby v příštím roce může rozhodnout právě to, jak širokou přízeň amerických farmářů Trump dokáže získat. Když bude boby odkupovat Číňan ve velkém, živobytí amerických farmářů se rapidně zlepší a dají tím spíše svůj hlas (opět) současnému prezidentovi.
Jak v USA, tak ale i v Číně nyní tedy současně působí dvojí, protichůdná dynamika: krátkodobá a dlouhodobá. Krátkodobou dynamiku představují ekonomické zájmy znesvářených velmocí, které obě celním válčením hospodářsky ztrácí, pročež se chtějí dohodnout, alespoň přechodně. Představují ostatně i zájem Trumpův i ten jeho čínského protějška Si Ťin-pchinga. První z prezidentů chce být znovuzvolen, druhý si nepřeje svoji zemi destabilizovat, protože pokud něco, tak právě důsledky destabilizace Číny snad nejvíce ohrožují jeho doživotní setrvání v úřadu.
Dlouhodobou, „studenoválečnickou“ dynamiku pak představuje zájem o technologickou i vojenskou dominanci nad světem. Zosobňují ji vlastně ani ne tak prezidenti samotní, jako spíše „jestřábi“ kolem nich nebo obecně ve vrcholných funkcích.
Trumpovo dilema je zřejmé. Buď nic vetovat nebude, Hongkong podpoří, takže ohrozí dílčí celní smír s Pekingem, na němž může záviset jeho znovuzvolení. Nebo vetovat bude, ztratí tvář, ale vyšle Pekingu signál, že tentokrát to není v jeho rukou… Zdá se, že dějiny kráčejí vstříc temnému masivu v rozporu s přáním dvou z nejmocnějších osob planety. Nezbývá než doufat v to, že – řečeno s Kissingerem – se včas zastaví, otočí a sejdou zase do údolí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
