Mýty, to jsou tak trochu pohádky pro dospělé. S tím rozdílem, že mnohdy slouží coby prostředky k prosazování číchsi zájmů, tedy v konečném důsledku k posilování peněžních toků, jež vedou ke „staviteli“ mýtu. Bořitel mýtu to pak, žádný div, nemá snadné. Těmi, co boří, jsou přitom často ekonomové.
„Divoký západ, to je pouze image z filmů, nikoli realita,“ říká Terry Anderson, jejž autor blogu nedávno zpovídal. Anderson je spoluautorem knihy The Not So Wild Wild West (Ne zas až tak divoký Divoký západ), v níž argumentuje, že dennodenní přestřelky, obecná zločinnost a bezpráví, které Divokému západu přisuzuje zábavní, hlavně filmový průmysl, vůbec neodpovídají historické realitě. „Nepředstavujme si, že když kovbojové na Západ dorazili, vytáhli kolty a začali na sebe hned pálit,“ říká. Naopak, přistěhovalci prý ustavili příhodná vlastnická práva, čímž vytvořili podněty pro správné obdělávání půdy, pro vhodné zavlažování či pro efektivní těžbu. Učinili tak přitom bez účasti jakékoli vlády, jakéhokoli dozoru „shora“, dokládá Anderson. „Díky dobře nastaveným vlastnickým právům spolu lidé vycházeli. Míra vražednosti se opravdu moc nelišila od stavu v mnohých velkoměstech dneška.“ To je ale z hledisku filmového byznysu docela nuda.
Další mýtus se opět týká kriminality. Neslouží však filmovému průmyslu, nýbrž politickému marketingu. Rudy Giuliani, starosta New Yorku v letech 1994 až 2001, je dodnes vzýván pro zkrocení tamní kriminality, pro takzvaný „Newyorský zázrak“. Ekonom Rick Nevin však v sérii studií docela přesvědčivě dokládá, že pokles zločinnosti ve zmíněných letech má na svědomí něco jiného – méně olova. S těžkým kovem, obvyklou příměsí barev a benzínu po většinu dvacátého století, přicházeli newyorské děti do kontaktu zejména v chudších částech města – třeba při hrách v ulicích. Když vyrostly do mládežnického věku, proměnily se v násilníky, vrahy. Olovo je totiž neurotoxin, jenž zapříčiňuje impulsivnost a agresivitu.
Pokles míry vražednosti v New Yorku (v roce 1990 tam bylo zavražděno 31 lidí na každých 100 tisíc obyvatel, zatímco v roce 2004 jen sedm na 100 tisíc) tak nemá na svědomí ani tak Giuliani, nýbrž politické tažení proti těžkému kovu ze 70. let (prosazování bezolovnatého benzínu atp.), uzavírá Nevin.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
