Vánoce jsou z ekonomického hlediska také svátky značného plýtvání. Pokud se nepočítají děti do patnácti let, Češi letos za vánoční dárky utratí celkem zhruba 65 miliard korun. To znamená, že letošní makroekonomická vánoční ztráta bude v Česku činit bezmála dvanáct miliard korun. Za to by se při současných cenách dalo pořídit zhruba 75 kilometrů dálnic.
Těchto dvanáct miliard korun přesněji představuje takzvanou umrtvenou ztrátu Vánoc. Americký ekonom Joel Waldfogel z Minnesotské univerzity, autor studií a knih na dné téma, ji vyčísluje na osmnáct procent celkové částky vydané za dary. V Česku tedy letos jde o zmíněných dvanáct miliard korun.
Umrtvená ztráta Vánoc vzniká následovně. V běžné situaci, když zákazník nakupuje zboží či službu sám pro sebe, každá koruna, kterou utratí, mu pořídí uspokojení, které oceňuje minimálně také jednou korunou. Spíše však jde o uspokojení hodnotnější než jen korunové. Proto ostatně nákup uskutečňuje – zvyšuje jeho uspokojení. Když však zákazník nakupuje dar pro někoho jiného, vydaná koruna často obdarovávanému nepořídí uspokojení právě ani za tu korunu. Netrefí se do přání, tužeb, potřeb obdarovávaného… Dar pak v krajním případě končí na půdě nebo ve sklepě, kde se na něj už jen práší. Dochází tedy ke zmíněnému plýtvání, vzniká uvedená umrtvená ztráta Vánoc. Lze si ji představit tak, že místo třeba oněch 75 kilometrů dálnic za dvanáct miliard korun přibude na tuzemské půdy, do tuzemských špajzů a sklepů nepříliš využívané či vlastně zcela nevyužívané „harampádí“ v souhrnu právě také za dvanáct miliard korun.
Vzniku vánoční umrtvené ztráty prakticky nejde zabránit, leda že by si lidé dávali pod stromeček vždy jen obálku s hotovostí, takže obdarovaný by si pak za darované peníze koupil přesně to, po čem touží či co potřebuje. V posledních letech se pod vánočním stromečkem českých domácností stále častěji objevují obálky s penězi na úkor překvapivých a kreativních dárků, plyne z předloňského průzkumu Wüstenrotu. Letos peníze daruje zhruba padesát procent Čechů. Nicméně nehotovostní a nepeněžní dárky v souhrnu samozřejmě stále vítězí. Z Waldfogelova výzkumu plyne, že obálku s penězi dávají pod stromeček nejčastěji babičky a dědečkové. Jsou již svým vnučkám a vnukům natolik generačně vzdáleni, že si jen poměrně málo troufají trefovat se do jejich přání, tužeb a potřeb. Tím pádem se ale vlastně chovají „nejekonomičtěji“. Vskutku, darování hotovosti je nejlepším způsobem, jak nedopustit vánoční ztrátu a vánoční plýtvání.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
