Krása není než příslibem štěstí, poznamenal Stendhal ve svém spisu O lásce.
O 189 let později podrobují úvahy francouzského literáta důkladné analýze ekonomové Daniel Hamermesh a Jason Abrevaya – ve studii nedávno vydané pod hlavičkou německého Institutu pro výzkum práce se ptají, zda a do jaké míry je krása člověka, jeho libý fyzický vzhled, klíčem ke štěstí, k životní spokojenosti.
Studie tak propojuje dva poměrně nové podobory ekonomie (jež se významněji rozvíjejí až tak v posledních patnácti letech), a sice „ekonomii krásy“ (beauty economics; viz též rozhovor s jejím klíčovým představitelem, právě Hamermeshem) a „ekonomii štěstí“ (happiness economics; viz též rozhovor s jejím klíčovým přdstavitelem, Bruno Freyem). Hamermesh přitom před dvěma lety autorovi blogu řekl, že „studie o pocitu štěstí nebo spokojenosti nemá moc rád“. A dodal tehdy: „Myslím, že coby ekonomové bychom se o životní spokojenost a pocity štěstí neměli příliš starat. To je spíše téma pro sociology nebo psychology.“ Však co, změnit názor může každý.
Ale zpět k vlastní studii, v níž oba ekonomové zpracovali rozsáhlá data za obyvatele USA, Kanady, Velké Británie a Německa.
První závěr badatelského dua není kdovíjak novátorský: fyzická krása zvyšuje životní spokojenost člověka, jenž je jí nadán. Zajímavější může být, že tento efekt je z velké části nepřímý. Libý fyzický vzhled obecně ústí – jak již ekonomové vědí z předchozích výzkumů – například v poměrně vyšší mzdu či lepší vyhlídky na „sbalení“ opravdu kvalitního životního partnera. Obé pak dlouhodobě zvyšuje i životní spokojenost samu.
Hamermesh s Abrevayou vysledovali zmíněný efekt jak u mužů, tak u žen. Právě u dívek a dam je však poněkud silnější jeho přímá složka. Dobře jim zkrátka dělá už jen to, když svým vzhledem vyvolají rozruch a „haló“, kamkoli vstoupí. To samo o sobě zvyšuje jejich životní spokojenost bez ohledu na to, kolik vydělávají či jak kvalitní je jejich partner. Pro muže je toto „haló“, jež vyvolávají, poměrně méně podstatné.
A pak že jsou ješitní jen muži.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
