Schopnost týmově spolupracovat dnem i nocí je zásadním klíčem k úspěchu. K penězům. Takový obrázek malují personální agentury drtivé většiny firem, zejména těch nadnárodních. Účinný networking, čili schopnost zapřést řeč a navázat kontakt s kdekým z dané branže, má podobně příhodný efekt, radí zase poradenští rozumbradové.
Ani jedno z toho nemusí být úplně pravda. Aktuální výzkum ukazuje, že pro rozvoj osobnosti je neméně zásadní i schopnost být sám se sebou, trávit čas o samotě. Právě tehdy člověk rozvíjí vlastní kreativitu i spiritualitu a nechává rozproudit vnitřní intelektuální energii. Zřejmě ne náhodou prožili Ježíš, Buddha, Mohamed i Mojžíš ona určující zjevení právě o samotě. Zřejmě ne náhodou bývají největší géniové samotářští: britský psychiatr Anthony Storr uvádí v knize Solitude: A Return to the Self Beethovena, Kafku a Newtona jako příkladné typy samotářských géniů. Svět přitom patrně ještě nepoznal génia, jenž by osobnostně vyrostl díky týmové spolupráci v rámci některé z nadnárodních firem.
Přehnaný důraz na navazování kontaktů, na družení se totiž člověka nejen odpoutává od sebe sama, ale činí jeho myšlení méně výkonné, totiž stádové: sociální psychologové označují za „společenskou zahálku“ stav, kdy člověk pracuje méně výkonně právě proto, že si je vědom faktu, že je členem týmu. Když tahají dva za lano, nikdy ze sebe nevydají tolik, jako kdyby tahali sami – vždy budou tíhnout k tomu, spoléhat se na síly druhého a ušetřit v „jeho stínu“ část sil vlastních. Dva lidé v cizím městě se málokdy pohybují tak efektivně, jako kdyby jím procházeli sami. Domněnka, že „ten druhý“ se orientuje a dává pozor na cestu, bývá téměř pravidlem, i když je třeba zcela falešná.
Jak ve své studii dokládá Adam Waytz, psycholog z Harvardu, rozsáhlá síť kontaktů v rámci jedné branže vede dotyčného k tomu, že je méně empatický ke společensky či profesně vzdálenějším lidem. Ekonomové by to označili za klesající dodatečný užitek: potkávat se s více a více lidmi z jedné branže nakonec ústí ve stav, kdy už nám další takový kontakt vůbec nic nového nepřináší – dodatečný užitek, který máme z 1001. kontaktu v rámci branže, bude zřejmě mnohem menší než užitek, jehož bychom se nadáli díky navázání kontaktu s prvním člověkem z branže úplně odlišné.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
