Tak, a tohle je všechno?! pomyslí si zřejmě nejeden návštěvník florentského Starého paláce (Palazzo Vecchio), v jehož útrobách momentálně dlí diamantová lebka, proslulé to dílo britského umělce Damiena Hirsta.
Poté co lebku posázenou 8601 diamanty (autor blogu o ní psal již v roce 2007) obřadně obejde, je už ovšem zřízencem vyháněn ze setmělé místnůstky. Ve frontě čekají další. Podobně zřízenci nahánějí a vyhánějí například ty zájemce, kteří zatouží v hanojském mauzoleu spatřit balzamovaného komunistického strýčka Ho Či Mina.
Strýček Ho, pravda, vybízel k odříkavému žití, ale mnozí jeho kolegové ohánějící se srpem a kladivem (například afričtí diktátoři neblahé paměti) či bossové kolumbijských drogových kartelů by zřejmě byli jedinými možnými zájemci o diamantovou lebku – cosi tak okázale povrchního -, nebyla-li by ovšem zrovna dílem Hirstovým. Jemu to projde – on jediný mění kýč s názvem Pro lásku boží v cosi více. Tak obratně, že lebku zamýšlel roku 2007 koupit zpěvák George Michael, tedy žádný mafián či diktátor, za nějakých padesát milionů liber. (Nebyl jediným zájemcem a nebýt příchodu hypoteční krize, jež trh s uměním zchladila, nejspíše by za tolik prodána byla.)
Ale možná to byl Hirstův záměr – stvořit objekt, na nějž půjdou skvěle uplatnit všechny možné marketingové kejkle (smrt a diamanty, to přece výtečně prodává!), a který tudíž „nastaví zrcadlo“. V něm se spatří všichni ti, co lebku zhlédli a prozřeli, že vlastně jen podlehli marketingu, jenž bulíkuje, že povrchní okázalost je čímsi více.
Pak by ale Hirstova lebka paradoxně byla i uměním, ne pouze marketingem. Nesla by totiž hlubší poselství, ačkoli jen to o naší manipulovatelnosti a bezbrannosti tváří v tvář sofistikovanému marketingu.
Ostatně – jak příznačné! – ani diamanty, podstatná složka díla, nejsou ceněné proto, že by byly vzácné (jako je tomu třeba v případě zlata), nýbrž proto, že jejich cenu na světových trzích z velké části vyhání vzhůru nejúspěšnější marketingové motto dějin: „Diamanty jsou věčné“ (viz též článek autora blogu). Protože jsou věčné, garantují věčnost lásky, a jsou tedy nepostradatelným svatebním artefaktem, sugeruje to motto. A jaká jiná je láska boží, láska dokonalá, když ne věčná?
Lukáš Kovanda, Florencie
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
