Možná to ctěný posluchač zná z vyprávění někoho blízkého, nebo dokonce z vlastní zkušenosti.
V médiích se neustále přetřásá, jak nízkou má Česko nezaměstnanost. Jenže on či ona práci sehnat nemůže. Nebo alespoň ne tak snadno, jak by se pod vlivem mediálních zvěstí dalo čekat. Nebo ne takovou, která by vyhovovala představám.
Takže zejména lidé, kterým je nad padesát, se musí stále spokojit s prací, jež neodpovídá jejich kvalifikaci. Slyší z médií o tom, jak zoufalá situace na trhu práce momentálně z hlediska zaměstnavatele panuje, což ještě prohlubuje zoufalství jejich vlastní.
Mýlí se snad média? Nikoli. Jenže. Je to takhle. Český trh práce je vskutku opět na rekordu. Nikdy v dějinách samostatné České republiky tu nebylo tolik volných pracovních míst. Úřady práce jich evidují přes 350 tisíc. To je na první pohled jistě působivé číslo, dějinně naprosto nevídané. Pohled pod povrch však už tak působivý zdaleka není. Alespoň tedy ne v tom pozitivním smyslu slova. A to je právě ten kámen úrazu.
Na obsazení více než dvou třetin volných pracovních míst uchazečům postačí základní vzdělání. Opravdu, na skoro čtvrt milionu volných pozic stačí prostá „základka“. Maturity je třeba pro obsazení jen zhruba desetiny volných míst. O vyšším a vysokém vzdělání ani nemluvě. Ta se vyžadují tak na čtyřech procentech volných pracovních pozic.
To vše svědčí o tom, že tuzemský trh práce zatím nijak výrazně nepřesouvá těžiště k pracovní náplni s vyšší přidanou hodnotou.
Extrémně silná zůstává tedy poptávka po pomocných dělnících a dalších manuálních pracovnících prosté průmyslové, zemědělské či stavební výroby, s naprosto mizivou přidanou hodnotou.
Obrázek je však nepochybně vychýlen v tom smyslu, že údaje úřadů práce podhodnocují poptávku po kvalifikovanější pracovní síle. Zaměstnavatelé hledající pracovníky s vyšší kvalifikací totiž v řadě případů svoji poptávku na úřad práce vůbec neumisťují, neboť správně tuší, že šance najít vhodného poměrně vysoce kvalifikovaného zaměstnance právě prostřednictvím takového úřadu je za současné stále napjaté situace na trhu práce extrémně nízká.
I tak však silná poptávka po málo, pokud vůbec, kvalifikované pracovní síle dokládá jedno. Česká ekonomika v řadě oblastí stále vykazuje rysy takzvané „montovny“, případně příslovečného „skladiště Evropy“. To je mimochodem ten nejpodstatnější důvod, proč jsou v Česku stále poměrně nízké mzdy.
Mějme klidně méně volných pracovních míst, mějme dokonce – a to už je kacířská myšlenka – o něco vyšší míru nezaměstnanosti. Zaměstnávejme ale hlavně více lidí s vyšší kvalifikací, a to na místech, která jejich kvalifikaci odpovídají. To by měl být v současnosti zcela zásadní cíl hospodářské politiky státu.
Odvysíláno na Českém rozhlase Plus.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.