Tak i v Česku už je digitální daň na spadnutí. Ministerstvo financí právě vládě poslalo návrh na její zavedení v příštím roce, a to se sazbou sedmi procent.
Daň dopadne na technologické giganty jako Facebook nebo Google. Do rozpočtu má podle plánů ministerstva přinášet každoročně zhruba pět miliard korun. To je všechno hezké, jenže… Nad českým záměrem zavést digitální daň pozvedá obočí Mezinárodní měnový fond. Ve své nejnovější zprávě k tuzemské ekonomice z letošního června se pozastavuje nad její poměrně vysokou sazbou. Hlavně ale upozorňuje, že daň „uspěje jedině v tom, že ekonomiku poškodí.“ Fond konkrétně uvádí problémy dvojího zdanění a pokřivení trhu, které s daní souvisí.
Zmíněná klíčová rizika digitální daně plynou z velké části z toho, že ji Česko chce zavést jednostranně, takříkajíc „na vlastní pěst“. V přípravě je přitom plán na globální digitální daň, jejíž podoba se dojedná pod taktovkou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD. A za účasti Spojených států.
Účast Spojených států je přitom zvláště podstatná. To proto, že většina technologických gigantů pochází právě odtamtud. Washington totiž jednostrannou českou digitální daň – zavedenou bez mezinárodní koordinace – může považovat za diskriminační vůči právě firmám ze Spojených států.
Jako první zavedla letos v létě digitální daň Francie. A to retroaktivně, od začátku letošního roku. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa nyní francouzskou digitální daň prošetřuje právě pro možnou diskriminaci.
Pokud Washington sezná, že Paříž digitální daní opravdu americké firmy diskriminuje, přijde odplata. Trump už se v té souvislosti nechal slyšet, že eventuálně zatíží navýšeným clem – a to hned stoprocentním – francouzská vína dovážená do Spojených států.
Nejobjemnějším artiklem českého vývozu do Ameriky jsou motory a pneumatiky. Tuzemské firmy je tam vyvážejí v objemu takřka deseti miliard korun ročně. Je třeba si tedy uvědomit, že pracovní místa v těchto českých podnicích jsou digitální daní potenciálně ohrožena, byť nepřímo.
Pokud Trump zatíží cly právě i český dovoz do Spojených států, přijdou dané firmy o velmi důležité odbytiště, propadne se jim zisk a budou muset eventuálně propouštět. Otázkou je, zda tato případně ztracená pracovní místa stojí za pět miliard korun do státního rozpočtu navíc.
Pokud se v důsledku možných Trumpových cel propadne vývoz českých pneumatik a motorů do Ameriky o polovinu, bude česká ekonomika jako celek z hlediska příjmu opět na nule. Ministerstvo financí sice díky digitální dani získá navíc pět miliard. Čeští výrobci pneumatik a motorů ale zároveň o pět miliard přijdou. Navíc budou ohrožena pracovní místa v těchto podnicích.
A to samozřejmě nepočítáme všechny další firmy, které do Spojených států také vyváží, byť již objemově méně významné položky, než jsou motory a pneumatiky. Takže celé dobrodružství s digitální daní se může tuzemskému hospodářství ve finále vymstít. Více ztratí, než kolik získá.
To vše přitom není nutně volání po tom, aby se technologičtí giganti nezdaňovali. Pokud už je však Česko zdanit chce, je z politického a zřejmě i ekonomického hlediska rozumnější vyčkat na zmíněné mezinárodní řešení digitálního zdanění, dojednané na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
