Je to už obehraná písnička, kterou však bulvár svému obecenstvu vždy rád zapěje. Pohledná dívka zvítězí v některé ze soutěží krásy a zakrátko padá do náruče zámožného milence, který střídá zpravidla mnohem méně majetného nápadníka „ze študáckých let“.
Bulvární obecenstvo – než zapomene – se nad zvěstí ušklíbne a pomyslí si cosi o další nestoudné zlatokopce, jež s vejitím ve známost, s medailí krásy na klopě (vlastně s korunkou na hlavě) mění romantickou lásku za bohatství, pozlátko, luxus, materii.
Možná však, že i za touto „obehranou písničkou“ je radno hledat vyšší motivy – spíše hlubinnou potěchu duše než prchavou potěchu, kterou skýtají třpyt, samet a šperky. A hlubinnou potěchou duše není myšleno nic jiného než sexuální vyvrcholení. Badatelé Thomas Pollet a Daniel Nettle dospěli totiž ve své studii z roku 2009 k závěru, že kvalita a frekvence ženského orgasmu stoupá s naditostí partnerovy peněženky. „Růst partnerova příjmu má vysoce významný pozitivní efekt na četnost orgasmů dané ženy,“ shrnují autoři výzkum, který provedli na rozsáhlém vzorku čínské populace a o němž zpravují v žurnálu Evolution and Human Behavior. Zaklínají se přitom, že se jim podařilo vyloučit vliv dalších proměnných, jež by na kvalitu vyvrcholení žen mohly mít vliv, jako je věk, dosažené zdělání, životní spokojenost, zdraví, délka vztahu a další.
Studie tak může posloužit nejen oněm pohledným dívkám (jako obrana a argument tváří v tvář úšklebům bulvárního auditoria), nýbrž i té části vědecké obce, jež je přesvědčena, že ženský orgasmus není jen bezfunkční odezvou na mužskou ejakulaci. Jak vysvětlují Pollet s Nettlem, schopnost ženy dosahovat orgasmu je ve světle výsledků jejich studie spíše adaptivním měřítkem kvalit partnera.
Tedy jevem nikoli bezfunkčním, naopak. Žena se v náručí zámožného muže zkrátka cítí tak dobře nikoli proto, že snad propadla mamonu, ale že ji s ním sex prostě více baví.
A chtěla tak tomu sama matka příroda. Čím zámožnější totiž muž je, tím schopnější bývá v konkurenčním, celospolečenském boji o zdroje. A matka příroda je ráda, množí-li se a reprodukují právě ti nejschopnější, nejkvalitnější – a ano, tedy i nejzámožnější.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
