Pravděpodobnost tvrdého brexitu, tedy vystoupení Británie z EU k 31. říjnu bez dohody, razantně stoupá. Za posledních deset týdnů se z pohledu trhu více než zdvojnásobila. Rapidně narůstá v posledních dnech a hodinách. Britská ekonomika se tak ocitá pod několikerým neblahým tlakem. Nejen kvůli vyhlídce na tvrdý brexit, ale též kvůli rozhádané vnitropolitické scéně a z toho plynoucí nejistotě, stejně jako kvůli nejistotě plynoucí z nepříliš radostného vývoje mezinárodních obchodních vztahů.
Vyhlídka na tvrdý brexit je přitom jedním z klíčových důvodů zpomalování německé ekonomiky a německého průmyslu, takže přeneseně ohrožuje také kondici české ekonomiky.
Britský premiér Boris Johnson, zdá se, je nyní pevně rozhodnut vyvést ostrovní ekonomiku z Unie za každou cenu opravdu k 31. říjnu. Nevyslyší tak patrně volání britských firem po přechodném období po opuštění EU. To zhorší stav celé britské ekonomiky, která je už nyní na hraně technické recese. Ve druhém čtvrtletí se britská ekonomika propadla, byť zejména z důvodu mocného předzásobování se firem v čtvrtletí prvním, kdy vyhlížely brexit v původním termínu koncem března.
Zmíněnou nejistotou, jak tou vyloženě britskou, tak globální, jsou ponejvíce zasaženy investice ostrovních firem. Propadají se už čtyři čtvrtletí v řadě. Letos podle Bank of England poklesnou o dvě procenta, v příštím roce pak o půldruhé procento.
Další oběti nejistoty kolem brexitu je libra. Od referenda o brexitu před třemi lety ztratila vůči dolaru osmnáct procent. Slabá britská měna pomáhá k vyšší ziskovosti mezinárodně působícím britským firmám, neboť ty díky kursovému vývoji utrží z důvodu prostého štědřejšího přepočtu v zahraničí nominálně více. Slabá libra však nezažehla žádný vývozní boom, který by měl stát za zmínku.
Britský trh práce ovšem svojí kondicí „vyráží dech“. V pozitivním smyslu slova. A to zejména v porovnání s chmurnými prognózami ještě z doby před referendem o brexitu v roce 2016. Například v květnu 2016 britské ministerstvo financí vyrukovalo s prognózou, že v případě „ano“ vystoupení z EU do dvou let od referenda, tj. do června 2018, může ostrovní ekonomika přijít o více než osm set tisíc pracovních míst. Ta jich naopak statisíce vytvořila, takže míra nezaměstnanosti je dnes ve Spojeném království nejníže od 70. let. Díky poměrně napjaté situaci na trhu práce rostou nyní Britům mzdy rychleji než inflace. Inflace, jež částečně plyne ze zmíněného slábnutí britské měny, které zdražuje dovoz, tedy není takovou překážkou, která by Britům vzala chuť utrácet. Jejich spotřebitelské výdaje se navzdory ponurým zprávám o důsledcích brexitu drží na solidní úrovni.
Právě růst kupní síly Britů doprovázený pocitem, že riziko propuštění je nizoučké v řadě z nich posiluje dojem, že i „brexit bez dohody nakonec nějak zvládnou“. Už jsou znavení tříletým politickým handrkováním a nejistotou ohledně toho, co bude, a upřednostňují alespoň nějakou jistotu, byť potenciálně zlou, před pokračující nejistotou. Tyto nálady premiér Johnson kapitalizuje v nynější politickém zápase a zřejmě je vnímá i sama královna Alžběta II. Ta sice, jak má ve zvyku, striktně setrvává „nad politickou pěnou dní“, avšak jestliže by byla zapřisáhlou odpůrkyní Johnsonova nynějšího postupu, spočívajícím v kontroverzním odsunutí parlamentu na vedlejší kolej v bezpochyby kritickém údobí britských dějin, měla možnost to dát výrazněji najevo.
Situace na trhu práce se ovšem obecně vyvíjí se zpožděním za většinou dalších makroekonomických ukazatelů. K jejímu zhoršení může dojít už v nejbližší době. Varovný je prudce aktuální pokles počtu volných pracovních míst na nejnižší úroveň od začátku loňského roku. To zřejmě signalizuje nervozitu firem spjatou s neochotou dále rozšiřovat řady zaměstnanců. Tato nervozita nemusí se skončením letošního října ustoupit, naopak.
Trvalejším problémem britské ekonomiky je přitom nízký růst produktivity. Produktivita na ostrovech od finanční krize roste průměrně jen půlprocentním tempem ročně, zatímco před finanční krizí z doby před deseti lety dosahovala průměrně dvou procent ročně. Útlum investic, k němuž dochází kvůli zmíněným nejistotám, nelichotivý obrázek britské produktivity těžko vylepší. To jej spíše dále zhorší.
Na tvrdý brexit se do detailu připravit nelze, neb se jedná o historicky vlastně bezpříkladnou událost. Výtečná kondice britského trhu práce koupí vrcholným politikům v čele s Johnsonem nějaký ten čas dokonce i po tvrdém brexitu. Pokud ten dopadne na ostrovní ekonomiku obzvláště těžce, budou v koupeném času muset jednat co nejrychleji a nejprozíravěji, aby zabránili tomu, že se vzniklá ekonomická tíseň přemění v tíseň sociální, tedy takovou, která už by závažně a bezprostředně ohrožovala jejich vlastní setrvání ve funkci.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
