Americký prezident Donald Trump se dost možná dopustil závažné taktické chyby. Tím, že zrušil státní návštěvu Dánska, ohrožuje vztah s jedním z nejoddanějších spojenců Washingtonu v Evropě.
Trump návštěvu zrušil poté, co Kodaň odmítla probírat možný prodej Grónska Spojeným státům. Grónsko je největším ostrovem světa, jenž je ještě zhruba o čtvrtinu rozlehlejší než Aljaška, kterou Američané pořídli roku 1867 od Rusů. Trumpův nákup Grónska by byl největším realitním obchodem dějin.
Celá myšlenka není až zase tak absurdní, jak se na první poslech může zdát. Arktida je z geopolitického hlediska stále důležitější oblastí, kde své zájmy s rostoucí asertivitou uplatňuje Moskva. Ta do oblasti vysílá jaderné ledoborce, které prolamují takzvanou Severní mořskou cestu.
Rusko sází na to, že klimatické změny by nakonec z této cesty mohly učinit běžnou obchodní trasu, které bude námořní přeprava využívat spíše než trasy Suezským průplavem. Cestu mezi Asií a Evropou totiž oproti plavbě Suezem zkracuje o deset až patnáct dní. Moskva si ovšem nárokuje, že veškerá plavba Severní mořskou cestou musí podléhat jejímu povolení.
Pokud by Spojené státy koupily Grónsko, o což se mimochodem neúspěšně snažily i v roce 1946, stoupl by jejich vliv v arktické oblasti a mohly by snáze vzdorovat ruskému nástupu v oblasti. Potíž je však v tom, že Grónsko nebylo nikdy na prodej.
Dánsko ostatně ani Grónsko Trumpovi prodat nemůže, i kdyby chtělo, neboť Kodaň už ostrov v podstatě nevlastní. V referendu konaném v roce 2008 obyvatelé Grónska hlasovali pro převzetí dalších pravomocí od Kodaně a jsou od té doby vlastně svrchovanými obyvateli svého území. Dánsko zodpovídá za obranu a zahraniční a měnovou politiku Grónska.
Pro Američany má ostrov strategický význam z více důvodů. Provozují na něm vojenskou leteckou základnu Thule. A Trump může být k úmyslu koupit Grónsko podnícen sílícím čínským zájmem zapustit ekonomické kořeny na nehostinném ostrově. Čínské společnosti se v uplynulé době zajímaly o větší stavební projekty v Grónsku, zejména ty týkající se výstavby letišť.
Loni raději do dění vstoupila Kodaň a uzavřela s Grónskem partnerství pro výstavbu, jen aby čínský kapitál vyšachovala. Pokud by Číňané výrazněji do Grónska pronikli, mohlo by to pro Washington značit časem i geopolitické ohrožení. Peking by totiž měl silný vliv na de facto severoamerickém území, které je z hlediska USA „za humny“.
Ačkoli jsou americké motivy pochopitelné, Trump svým postupem v celé věci rozlítil podstatnou část dánské politické reprezentace. Zaskočil dokonce i dánskou královnu. To se může Americe vymstít.
Svými průtahy v povolování výstavby Kodaň totiž blokuje dokončení plynovodu NordStream 2, který má zemní plyn vést z Ruska do Německa. Plynovod leží Trumpovi v žaludku již delší dobu, a dokonce kvůli němu hrozí Německu, případně západoevropským firmám, jež se na něm podílí, sankcemi.
Skutečnost, že Kodaň výstavbu plynovodu ve svých teritoriálních vodách, případně ve své ekonomické zóně blokuje, či alespoň pozdržuje, Trump jistě vítá. Pozdržení znamená zdražení, takže Rusům pak zbude méně peněz třeba na investice do vojenské techniky.
Zhoršení vztahů mezi Spojenými státy a Dánskem může vést k tomu, že Kodaň dá snáze zelenou dostavbě NordStreamu 2. Dostavba není jen v zájmu Ruska ale také v zájmu třeba Německa. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se nedávno nechal slyšet, že Dánové dostavbě plynovodu brání pod nátlakem Spojených států.
Měl-li Schröder pravdu, tento tlak by nyní, po zrušení Trumpovy návštěvy, už zdaleka nemusel být tak účinný.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.