Dohodli se, že se dohodnou. Tak lze vystihnout to podstatné z dostaveníčka lídrů zemí skupiny G7. Vypadá to, že hostitelská Francie se nakonec dokáže domluvit s USA na podobě digitální daně. Ne že by si politici padli do náruče, ale mluví spolu.
To je důležité, protože jinak by to vypadalo na celní válku. Jakmile francouzský parlament schválil jednostranné zavedení národní digitální daně, Američané spustili vyšetřování. Pokud jej uzavřou s tím, že daň diskriminuje americké firmy, potká Francii a potažmo EU čínský osud. Obdobné vyšetřování Američané vedli vůči Pekingu, byť Čínu vinili spíše z krádeží duševního vlastnictví než z diskriminace. Výsledkem je celní válka, jež tíží celý svět. Pokud by navrch propukla ještě válka transatlantická, nad světem se už skutečně zatáhne.
Z transatlantické celní války by přitom výjimečně nebylo možné vinit předně amerického prezidenta Trumpa. Francouzská digitální daň skutečně cílí hlavně na technologické giganty z USA, ať jde o Google, Facebook, nebo o jiné firmy. Paříž si o celní válku s USA vlastně koleduje. Vzhledem k tomu, že digitální daň zamýšlejí zavést i další země včetně Česka, nebude žádný div, vyhlásí-li Trump odvetu celé EU. Ekonomický střet Ameriky a Evropy by enormně poškodil i Česko, které je na plynulosti světového obchodu a obstojné náladě jeho protagonistů závislejší než mnohé jiné země, třeba právě Francie.
I v českém zájmu tedy je, aby spolu Paříž a Washington mluvily. Jinak Praze hrozí, že i ona se stane válečným rukojmím francouzského dluhu. Francie čerstvě dosáhla nelichotivého prvenství, když předstihla Itálii v žebříčku nejzadluženějších zemí Evropy. Pravda, jedná se o dluh v absolutním vyjádření; v poměru dluhu k velikosti ekonomiky stále s přehledem vede Řecko. Nicméně symbolika francouzského prvenství je značná. Krom jiného stupňuje tlak na prezidenta Emmanuela Macrona, aby hledal nové zdroje příjmů. Když je nenašel loni u středních vrstev, které na protest proti zvýšení daně z nafty oblékly žluté vesty, hledá je nyní prostřednictvím daně u Googlu, Facebooku a spol. Klasická z nouze ctnost.
Málokdo dnes pochybuje, že on-line a off-line daňové zatížení by mělo být vyváženější. Podle čísel Evropské komise čelily loni digitální firmy průměrné daňové sazbě 9,5 procenta, zatímco ty tradiční se musely smířit s 23,2procentním zatížením. Vyváženější zdanění je však třeba hledat koordinovaně, na mezinárodní úrovni a za účasti USA. Nikoli nouzově a na vlastní pěst.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
