Představují srovnání dvou extrémů v rámci Evropské unie. Mladí čeští absolventi si hledají práci vůbec nejsnáze v celé Evropské unii, zatímco jejich řečtí protějšci naopak zcela nejobtížněji.

Pokud se někteří stále podivují nad tím, proč si velká část české veřejnosti, až zhruba 80procentní, nepřeje euro, toto je jedna z odpovědí. Řekům euro zjevně velkou prosperitu nezajistilo. Vždyť tam na rozdíl od „korunového“ Česka vysokoškolský diplom moc dveře k zaměstnání neotvírá.

Mladí Řekové se přesto za zaměstnáním do severnějších zemí vnitřního trhu Evropské unie nehrnou.

Pokud by se hrnuli, nebyly by v Řecku stále statisíce lidí bez práce. Velmi často jde o mladé lidi – zástupce tamní ztracené generace.  V zemích, jako je Německo nebo i Česko, by se nějaká ta práce pro mladé Řeky jistě našla. Ale oni nejdou. Nemají zájem.

Jenže tím jen obnažují vadné základy, na nichž je postavena jednotná měna euro. Aby euro fungovalo, je třeba, aby se lidé v rámci vnitřního trhu za prací běžně stěhovali. Tam, kde práce zrovna je. Třeba i do cizí země. Pokud se totiž nestěhují lidé, musí se „stěhovat“ peníze. Což se děje. A vzniká z toho obří dluh.

Řecko bude své dluhy severnějším věřitelům, zejména německým, splácet dlouhá desetiletí.

Ztracená generace mladých Řeků nemá práci, a aby z toho nevznikl neřešitelný sociální problém, věřitelé ze severu této ztracené generaci platí alespoň jakés takés živobytí. Ovšem na dluh, který budou dnešní mladí Řekové splácet celý život.

Z pohádky je noční můra

Takto neradostně dopadá experiment s eurem v Řecku. Tedy v zemi, která na něj nikdy nebyla připravena a nikdy jej přijmout neměla. I v současnosti je na euro stále mnohem hůře připravena než například Česko, což se projevuje právě i vysokou mírou nezaměstnanosti mladých Řeků. Bohužel, ve jménu udržení eura v zemi byla obětována a zadlužena celá jedna generace Řeků.

Řecké strádání pochopitelně nezpůsobuje jen euro. Ve své podstatě si za něj mohou Řekové sami. Po více než tři desetiletí si volili rozhazovačné politiky, jimž uvěřili pohádku o létajících pečených holubech.

Euro je však v pravdivosti této pohádky nejprve utvrzovalo, a nyní, když se pohádka změnila v úplně jiný žánr, jim zase brání z ošklivé černé můry konečně procitnout.

A nic na tom nemění, že letos patří řecké akcie a dluhopisy k nejvýnosnějším na světě. Je to jen první náznak odrazu od absolutního dna. Výkon řecké ekonomiky se totiž na úroveň předkrizových let 2007 a 2008 vrátí od letoška až za nějakých třináct let.