Jak být v životě co nejšťastnější? Nepřeceňovat význam materiálních statků, odpověděl před dvěma lety autorovi blogu Bruno Frey, profesor ekonomie z Curyšské univerzity, přední světový představitel takzvané ekonomie štěstí (zkoumá například, zda jsou lidé, kterým roste finanční příjem, spokojenější, či nikoli).
Frey sám jako by šel příkladem. Už několik desetiletí je uznávaným akademikem, veličinou sféry, v níž je materiálno upozaděno za ideje rozvoje ducha a hledání pravdy. I proto je jeho říjnová, poměrně ponurá studie nazvaná Uvadá akademická půda? varováním značně autoritativním.
Prostitutky, bratrstva, mafie. I taková slova Frey volí, když popisuje praktiky mnoha současných akademiků. Obává se přitom, že nezmění-li se rychle cosi podstatného, akademická půda ztratí respekt, jemuž se dosud těší, a nejen uvadne, ale rovnou ve své nynější podobě odumře. Zásadním problémem jsou podle něho citační žebříčky: podle nich se hodnotí úspěšnost badatelů. Vědec, jenž publikuje studii, kterou nikdo další necituje, jako by neexistoval. To je v pořádku. Jenže často jsou třeba citovány studie, v nichž se autor dopustil omylu; ten je pak v dalších studiích – s příslušným odkazem – vyvracen.
Častá citovanost tedy ještě není nutně znakem kvality. Přesto jsou na jejím základě udělovány granty a další dotace. Ovládnutí těchto penězotoků je též podstatný motiv pro vytváření takzvaných citačních mafií či citačních bratrstev. To jsou skupiny badatelů, kteří se navzájem citují nikoli proto, že jsou jejich práce přínosné, ale proto, že se pak budou moci „šábnout“ o tučný peníz z „eráru“.
Aby mohl být příslušný badatel citován, musí samozřejmě nejdříve publikovat. Jak zhruba říkával legendární národohospodář John Maynard Keynes, je lepší mýlit se konformním způsobem než mít pravdu způsobem nekonformním. Tlak na to, aby každý rychle něco publikoval, mění, řečeno Freyovými slovy, i vážené badatele v akademické prostitutky. Upravují své vlastní studie podle názoru ostatních – činí je tedy konformnější -, ačkoli třeba vědí, že ti ostatní pravdu nemají.
Důležitá není pravda, důležitá je citovanost. A vědecké podvody se přitom týkají i tak věhlasných žurnálu, jako jsou Science nebo Nature (viz též tyto články autora blogu z roku 2008)!
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
