Nemovitosti v prvních třech měsících roku zdražovaly v Česku skoro nejvýrazněji v rámci všech zemí Evropské unie. Meziročně jejich cena vzrostla podle nových čísel Eurostatu o 9,4 %. Rychleji zdražovaly v celé Evropské unii pouze v jediné zemi, a sice v Maďarsku.
Průměr cenového růstu za celou Evropskou unii činil v prvním letošním čtvrtletí rovná 4 %, a byl tedy ani ne poloviční v porovnání s procentuálním cenovým růstem v Česku.
Rychle rostoucí ceny nemovitostí v ČR představují stále tíživější nejen ekonomický, ale i sociální problém. Například pro mladé rodiny s dětmi přestává být bydlení dostupné, což se může projevit třeba i trvaleji nižší mírou porodnosti. A tedy i rychlejším postupem procesu populačního stárnutí s nepříznivým dopadem na systém veřejné zdravotní péče a systém důchodový.
Klíčovým důvodem rychlého růstu cen nemovitostí v ČR je nepružná legislativa, zejména dlouhá povolovací řízení ve stavebnictví. Ta brání nabídkové straně, například developerům, pružně reagovat na zvýšenou poptávku. Poptávka je nyní v Česku zvýšená z důvodu vysoce příznivé situace na trhu práce a silného růstu mezd. Prostě obecně díky prosperitě české ekonomiky.
Zahraniční poptávku po nemovitostech ale umocňuje také poměrně slabá koruna. Česká měna je stále výrazně slabší, než by byla nebýt intervenčního režimu České národní banky z let 2013 až 2017.
Někdejší intervenční režim dlouhodobě oslabuje českou měnu daleko za rámec svého časového trvání. Lze předpokládat, že bez něj by se nyní euro prodávalo za zhruba 24 korun.
To by zahraniční poptávku po tuzemských nemovitostech výrazně utlumilo a tím oslabilo jejich aktuálně pozorovaný cenový růst. Zahraniční spekulanti prostě při slabší koruně mají české nemovitosti levnější už jen z důvodu kurzového.
Vezměme si jako příklad nemovitost za pět milionů korun. Může jít třeba o sedmdesátimetrový byt v centru Brna. Nebýt intervence centrální banky a souvisejícího trvalejšího oslabení koruny, vyšel by tento byt zahraničního spekulanta v prostém přepočtu na 208 tisíc eur.
Při současném, slabém kurzu ale stojí v přepočtu jen 195 tisíc eur. Zahraniční spekulant tak ušetří 13 tisíc eur. Co hůř, aby toho nebylo málo, za tuhle spekulantovu úsporu ještě řadoví Češi platí. Třeba dražší dovolenou v zahraničí nebo dražším zbožím z dovozu.
Češi ale platí samozřejmě ještě i tak, že jim zdražují nemovitosti a zprostředkovaně i nájmy. Silnější koruna by totiž zahraniční spekulanty přirozeně odrazovala, protože by jim české nemovitosti zdražovala.
Naopak zámožnější Češi by díky silnější koruně investovali více do nemovitostí v zahraničí, které by díky příznivějšímu kurzu pro ně byly dostupnější, takže by jejich sháňka po realitách v tuzemsku polevila. To by rovněž umenšilo tlak na zdražování tuzemských nemovitostí.
Pozdě ovšem plakat nad rozlitým mlékem. Nyní je třeba se hlavně poučit, abychom chyby neopakovali. Potřebujeme co nejrychleji nový stavební zákon, to zaprvé. A potřebujeme pro příště také centrální banku, které nebude zbytečně, neprozíravě a svévolně oslabovat naši jinak velice kvalitní měnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
