Komiks Dilbert předestírá podnikovou kulturu jako kafkovský svět samoúčelné byrokracie, píše Wikipedia. Tvůrce komiksu Scott Adams má s kafkovskou byrokracií vlastní zkušenosti. Před lety se rozhodl postavit si dům v oblasti Sanfranciského zálivu v Kalifornii.
Nasbírat všechna možná razítka a získat vysněné stavební povolení mu zabralo více než čtyři roky! Kdyby si vybral třeba některé okrsky státu Nevada, „kafkovštiny“ by zůstal ušetřen. V těchto oblastech totiž není vyžadováno povolení vůbec žádné. Stavět lze začít hned!
Nevada a Kalifornie jsou v tomto ohledu extrémy. Ukazují, že Spojené státy nejsou monolit. Principy stavebního rozvoje a regulace developmentu se tam liší stát do státu. Toto tvrzení pak získá na vážnosti, shledáme-li, že nedávná americká nemovitostní bublina, jež odstartovala finanční krizi a přivodila celosvětový ekonomický útlum, vlastně nebyla ani tak „americká“ – týkala se pouze některých států USA. Zatímco v Kalifornii vylétly ceny realit mezi lety 2000 a 2006 na dvojnásobek, v takovém Texasu pouze o necelou čtvrtinu – o žádné bublině se mluvit nedá. Není to přitom tím, že by o bydlení v Texasu nebyl zájem. Naopak.
Důvod je jinde. „Restriktivní regulace v oblasti územního plánování byly nutnou podmínkou pro vznik bubliny,“ píše ekonom Randal O’Toole z Cato Institute v loňské analýze. V ní cituje „nobelovského“ ekonoma Paula Krugmana, jenž ve svém pět let starém textu rozdělil USA v zásadě na dvě části, a to právě podle přístupu k územnímu plánování. První skupina států reguluje stavební rozvoj jen nepatrně, ale druhá – mnohem náchylnější ke vzniku bublin – dává přednost rozsáhlým regulacím. O’Toole prokazuje, že v první skupině (asi 55 procent americké populace), například v Texasu, se bublina nepřifoukla, jelikož minimální územní plánování umožnilo, aby se nabídka nemovitostí rychle přizpůsobila změnám v poptávce. Zato v „kafkovském“ San Francisku a mnohde jinde, kde regulátoři územně plánují o sto šest (třeba vyžadováním pásem zeleně), zvyšují při růstu poptávky (způsobeném třeba snížením úrokových měr) prodlevy v nabídce neúměrně ceny.
Nesnížíme-li razantně rozsah územního plánování, čeká nás další, větší bublina, varuje O’Toole.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
