Sice to tak v posledních dnech nevypadá, ale Čína není v očích Trumpovy administrativy jediným klíčovým viníkem obřího schodku amerického zahraničního obchodu. Tím dalším jsou auta. Americký ministr obchodu Wilbur Ross se před víkendem vyjádřil varovně: „Polovina amerického schodku vzniká obchodem s Čínou, polovina zase obchodem s auty.“ Svá slova pronesl v Lucembursku, takže je Evropa nemohla přeslechnout. Ano, hovořil-li Ross o autech, měl na mysli zejména ta evropská.
Právě Rossovo ministerstvo v únoru prezidentu Donaldu Trumpovi doručilo zprávu, jež posuzuje, zda ponejvíce právě evropská auta představují pro USA bezpečnostní hrozbu. Prezident má do 18. května lhůtu, aby na základě zprávy rozhodl. Rossova slova lze číst tak, že je to hotová věc: „Jedním z hlavních cílů administrativy je snížení obchodního schodku,“ uvedl doslova. „A abychom toho dosáhli, musíme se vypořádat s deficitem s Čínou a s deficitem s auty.“ Pokud Trump opravdu otevře „druhou frontu“ své obchodní války, frontu evropskou, zabolí to hlavně Německo, které do Ameriky vyváží ve velkém auta a autodíly. Po zahrnutí nepřímé expozice vůči USA je ale třeba k obzvláště ohroženým zemím připočíst ještě Česko, Slovensko a Maďarsko.
Existuje však pár signálů, že Trump v nadcházejících dnech cla na evropská auta zatím ještě nevyhlásí. Zaprvé, otevření obchodního boje na „druhé frontě“ se může vymstít. Trump bude muset koordinovat paralelní intenzivní vyjednávání s Čínou a Evropskou unií. Pokud by už měl situaci na „čínské frontě“ vyřešenou, bylo by zavedení nových cel na evropská auta z tohoto hlediska pravděpodobnější.
Zadruhé, Trump jistě postřehl, že hrozba zavedením cel Evropu rozděluje. Německu jde o víc než Francii, takže je i mnohem svolnější k vyjednávání s ním. Naopak zavedením cel už v tomto týdnu by americký prezident Evropu sjednotil v odporu k němu. Navíc by tak nahrál politikům evropského establishmentu před nadcházejícími volbami do europarlamentu. Pokud si Trump přeje spíše rozdělenou Evropskou unii a pokud by rád, aby u eurovoleb měli různí evropští nacionalisté a antisystémové strany co největší šance na úspěch, zůstane nyní spíše jen u hrozby nových cel na auta.
Taktičtěji než Trump, zdá se, uvažují v USA představitelé tamní Demokratické strany. Jejich postoj k Číně je většinově podobně ostrý jako postoj Trumpův. Mají však za to, že Spojené státy by neměly postupovat tak jednostranně. Měly by podle nich naopak iniciovat vznik širší protičínské obchodní ofenzivy, která by zahrnovala přirozeně právě i Evropskou unii. To dává rozum. Celosvětový tlak by na říši středu mohl platit spíše než jednostranný tlak Washingtonu. Pokud však Trump otevře „druhou frontu“, protičínské spojenectví s EU bude vyloučeno. Zřejmě až do doby, než Bílý dům získá kandidát Demokratické strany. To poněkud zesiluje vyjednávací pozici Bruselu.
Brusel totiž může sázet na to, že případná americko-evropská celní válka, pokud ji Trump rozjede, by nemusela mít dlouhého trvání. Jestliže by jej v Bílém domě na základě výsledku voleb už v příštím roce nahradil demokratický kandidát, válka Washingtonu s Bruselem ustane. Peking s něčím takovým počítat nemůže. Jakkoli se Trump snažil o uplynulém víkendu svými tweety naznačit, že případný demokratický prezident by byl vůči Pekingu výrazně měkčí, nezdá se to být příliš pravděpodobné. Z hlediska Pekingu může být větší hrozbou právě zmíněný soustředěný tlak Západu, nejen Spojených států, ale i EU, případně dokonce i některých asijských a dalších zemí. Buď se tedy Trump v tomto týdnu zachová celkem „rozumně“ a cla na evropská auta nezavede, například by je mohl odložit s tím, že Evropská unie už přikývla vzájemným vyjednáváním. Nebo opět překvapí, jako minulý víkend oznámením cel na čínské zboží, a „nerozumně“ to udělá.
Netřeba připomínat, že největším nepřítelem současné české vlády premiéra Andreje Babiše není opozice, ale právě Trump. Hlavně „nerozumný“ Trump. Krátkodobě by totiž jeho „nerozum“ málokoho zabolel tolik jako českou ekonomiku.
Pokud Trump opravdu otevře „evropskou frontu“ obchodní války skrze auta, zabolí to hlavně Německo. Ale k obzvláště ohroženým evropským státům je nutné připočíst ještě Česko, Slovensko a Maďarsko.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
