Německo by rádo zaměstnalo až milión cizinců. Nemá dost volné pracovní síly a kvůli tomu zadrhává tamní ekonomika. Naopak v Řecku je přes 800 tisíc nezaměstnaných. Do Německa ale pracovat nejdou.
Šlo by nad tím mávnout rukou. Jenže právě to je klíčový důvod, proč jedn otná měna euro nefunguje uspokojivě. Pokud by eurozóna fungovala, jak má, fungovala by také takzvaná mobilita pracovního trhu, zcela klíčový předpoklad každé funkční měnové unie. Statisíce Řeků by odjely pracovat do Německa, kde by tamní ekonomice pomohly opět k růstu. Přitom v Řecku by těm, kdo zůstali, stouply mzdy, jelikož lidská práce by tam při poklesu míry nezaměstnanosti byla vzácnější. Situace by ale obstojně dopadla i tehdy, pokud by eurozóna neexistovala. V takovém případě by to probíhalo následovně: Německo by zvýšilo úrokové sazby na své marce, aby zabránilo přehřívání svého trhu práce. Kromě jiného by tím utlumilo spekulativní poptávku po nemovitostech, takže Berlíňané by už v ulicích tolik neprotestovali. Růst nájmů by se zbrzdil. Vzestup německých úrokových sazeb by zpevnil marku, a tedy zdražil německou pracovní sílu. Řecká pracovní síla by se vůči té německé stala o to levnější, což by Řekům přihrálo další zakázky a pomohlo tamní ekonomice. Pro Němce by díky zpevnění marky bylo Řecko ještě levnější turistickou destinací, takže by tam jezdili a utráceli tím více, čímž by živili Řeky zaměstnané třeba v turistickém ruchu či dopravě.
Skutečnost je však jiná. Eurozóna existuje. A nefunguje uspokojivě. Takže Německo teď stagnuje, protože narazilo na limit výrobní kapacity, „nemá lidi“. Řecko je hluboko pod svým ekonomickým výkonem z roku 2008 – na úroveň roku 2008 se tamní ekonomika (dle HDP na obyvatele) dostane někdy počátkem 30. let, půjde-li vše dobře. Uměle oslabované euro je pro Německo moc slabé (takže povzbuzuje mezinárodní spekulativní poptávku třeba po berlínských nemovitostech), a pro Řecko přitom stále až moc silné (takže turistický ruch se v zemi rozvíjí pomaleji, než by mohl).
Kvůli umělému oslabování eura se německý důchodce musí smířit s horším úročením svých celoživotních úspor, čímž de facto zachraňuje alespoň jakous takous životní úroveň běžného Řeka. Když zkrátka neproudí pracovní síla z Řecka do Německa, musí z Německa proudit do Řecka, často nenávratně, bohatství. To tak pomáhá udržet zdání relativně funkčního jednotného trhu, přičemž ovšem tak chudnou Němci a zároveň se o to déle budou Řekové stavět na vlastní nohy.
Jak že se říká opaku „win-win“ situace? Euro?
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
