Bude to znít jako klišé, ale setkání s Deirdre McCloskeyovou patří mezi ta, na něž se nezapomíná. Umocněno bylo ještě tím, že se odehrálo na jedinečných místech: v Deirdřině působivém loftovém bytě v centru Chicaga a v její oblíbené klubové restauraci v nejvyšším patře jednoho z tamních mrakodrapů. Ano, výjimečná místa, jenže jejich jedinečnost je ta tam, porovnáte-li ji s jedinečností hostitelky. Kdo ji trochu pozná, neubrání se patrně podezření, že snad její životní metou je být výjimečná, unikátní; s ničím a s nikým neporovnatelná, „svá“ v nejryzejší podobě toho slova. Tak moc „svá“, že ji mnozí považují za divnou, bláznivou, šílenou, ne-li něco horšího.
A byla jedinečná už coby Donald. Natolik bylo její – vlastně jeho – dílo, v němž se postmoderně snoubí hluboká znalost ekonomie, filozofie vědy, historie či literatury, nenapodobitelné a vpravdě osobité. I jedinečnost tohoto díla ovšem bledne v porovnání s osobností tvůrce. Osobností, jež prožila metamorfózu z muže v ženu, jež na vlastní oči hleděla na svět „mužsky“ i „žensky“.
Psát o ní nyní jako o ženě je ovšem mnohem snadnější, než ji tak vnímat při setkání tváří v tvář. Sama přiznává, že ženou je tak na devadesát procent; chromozomy žádná operace změnit neumí. A opravdu, těch deset procent nelze zcela opominout – mluvím s ní sice jako s ženou, vypadá žensky, ale v mysli mám uloženo, že až do půle devadesátých let byla mužem, otcem dvou dětí, že někde po světě běhá její bývalá manželka. Nakonec tohle přemítání ruším. Proč žena? Proč muž? Je to prostě Deirdre! Jedinečnost sama. Synergie jedinečností. A také zosobněná odvaha a odhodlání. Ano, další klišé, ale zřejmě málokoho bychom shledali odvážnějším, odhodlanějším splnit si svůj vlastní sen. Ten její patřil k nejobtížněji splnitelným, ale dokázala to. Ne zadarmo, a to i doslova.
Metamorfóza ji vyšla v cenách devadesátých let na 100 tisíc dolarů (přes dva miliony korun v dnešním přepočtu, bez zahrnutí inflačního znehodnocení), což je suma za všechny možné operace a reparace operací; jen odstranění mužské bradky pomocí elektrolýzy vyšlo tehdy bratru na 10 tisíc dolarů. A do toho ještě náklady na cestování – na elektrolýzu do Dallasu, na plastiku čelistí do San Franciska, na operaci hlasivek do Filadelfie… Poslední děj metamorfózy se odehrál roku 1996 až v daleké Austrálii: Deirdre přišla o mužské genitálie a výměnou za ně získala „neovaginu“, v jejím případě vypreparovanou z drobných střívek tak, že je musela, alespoň zpočátku, den co den v rámci bolestivé půlhodinové procedury ručně roztahovat.
A onen sen něco stál nejen finančně a na „bolestném“. Děti s Deirdrou od té doby nemluví, raději by měly tátu Donalda, a sestra se ji pokoušela opakovaně dostat do blázince; neúspěšně. Sen je splněn – a Deirdre dnes říká, že je spokojená. Také prý už není agnostický agresivní macho, jímž byla, nýbrž feministická progresivní anglikánka. Prostě unikát.
Metamorfóza McCloskeyové je mimochodem zevrubně vylíčena v pamětech Crossing: A Memoir z roku 1999, podle listu New York Times jedné z nejlepších knih toho roku.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
