Ze dvou nadcházejících nových ministrů současné vlády ČR, jejichž jména byla oznámena dnes, je překvapivější jistě Vladimír Kremlík. Ujme se rezortu dopravy, který patří k nejobtížnějším. V uplynulých letech se mediálně zviditelnil v souvislosti s kauzami, které se rezortu dopravy netýkají. Z titulu své funkce náměstka ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se například podílel na hledání nového majitele pražské Invalidovny nebo zastupoval zájmy státu ve sporu s aktivisty z pražské Kliniky. Předtím, v roce 2007 za šéfování Aleše Řebíčka (ODS), ovšem na ministerstvu dopravy působil, jako ředitel jeho správy.
Kremlík měl ale blízko zejména k politikům ČSSD. Na počátku milénia působil jako právní poradce tehdejšího předsedy Fondu národního majetku Jiřího Havla a byl také členem výkonného výboru Fondu. Působil jako poradce premiéra Vladimíra Špidly. Stal se jím v roce 2002, kdy reprezentoval mladou sociálně demokratickou tvář a „svěží vítr“ po Zemanově éře, kdy sbor poradců premiéra byl – slovy tehdejšího tisku – „komunistickými funkcionáři prolezlým aparátem“. V té době za sebou Kremlík měl nejen zmíněné působení ve Fondu národního majetku, ale též v dozorčí radě Východočeské energetiky, poradcování u bývalého místopředsedy Senátu za ČSSD Jaroslava Musiala či asistování u expremiéra Pavla Rychetského.
Resort dopravy tedy přebírá zkušený, byť zatím spíše méně viditelný harcovník vyšších politických pater. Politické zákulisí má zjevně – vzhledem ke své dosavadní kariéře – „dobře prošlápnuté“. Otázkou je, zda se dokáže dobře uplatnit v ostře sledované funkci ministra dopravy, kde se před zájmem veřejnosti a médií ani na minutu neukryje. Jeho předchůdce Ťok zmiňoval právě tlak veřejnosti jako klíčový důvod svého rozhodnutí ministerské angažmá ukončit. Zanechal zároveň Kremlíkovi spoustu rozdělané práce. Vzhledem k povaze realizace řady infrastrukturních staveb a dalších dopravních projektů tak Kremlík ve funkci buď za Ťoka „slízne smetanu“, nebo se naopak bude vypořádávat s „kostlivci ve skříni“. Anebo od obého po troše. Při troše politického umu, který za léta v politice nepochybně nastřádal, by se mu mohla podařit ideální kombinace: slíznout smetanu a prodat Ťokovy dobré kroky jako své vlastní, a naopak za kostlivce ve skříni označit důsledky svých vlastních případných přehmatů a selhání.
Zatímco do čela ministerstva dopravy nastoupí tvář veřejnosti zatím nepříliš známá, úřad ministra průmyslu a obchodu přebírá naopak jeden z mediálně nejexponovanějších odborníků dneška.
Karel Havlíček z pozice předsedy představenstva už od roku 2010 šéfuje Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR. Působí také v soukromé sféře a na akademické půdě. Do roku 2017 zastával spíše neutrální postoj k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, posléze se oba profesně sblížili. Ani před rokem 2017 se ovšem Havlíček nepouštěl do jakkoli zásadnější kritiky Babišových kroků. Od počátku například patřil k zastáncům zavádění elektronické evidence tržeb, pro niž se ovšem vyjadřoval opatrně, se zdůvodněním, že v éře pokračující digitalizace a elektronizace je beztak nevyhnutelná.
Babiš si Havlíčka dobře „oťukal“ při nedávné cestě do Spojených států, jejíž součásti bylo i jednání s prezidentem USA Donaldem Trumpem. Havlíček je znám svým vysokým pracovním nasazením, takže by neměl mít problém „stíhat“ nasazení premiérovo. Ministerstvo průmyslu a obchodu by Havlíček nepochybně měl umět „rozhýbat“. Avšak teprve se ukáže, zda obstojí tam, kde se nedařilo předchůdkyni Novákové, tj. například tváří v tvář silné lobbystické hrázi mobilních operátorů. Havlíčkovi nepochybně hrozí, že v tomto ohledu dopadne podobně neslavně jako ona.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
