Fotbal, to je prostá hra; dvaadvacet mužů honí devadesát minut balon a nakonec vyhrávají Němci, nechal se jednou slyšet Gary Lineker, někdejší opora anglické fotbalové reprezentace. „Když hrají Němci dobře, jsou z nich světoví šampioni; když hrají špatně, dostávají se do finále,“ pravil zase francouzský špílmachr Michel Platini, mistr Evropy z roku 1984. Zda se Němci budou radovat i letos v Jižní Africe, je ve hvězdách, mezi nejžhavější favority nepatří (ani podle ekonomických modelů švýcarské banky UBS: podle nich zvítězí „kanárci“ Brazilci). Na druhou stranu se o nich říká, že mají buldočí povahu, že jsou schopni rozhodovat v posledních minutách hry… Říká se to, nebo tomu tak skutečně je?
Tuto otázku si položili dva ekonomové z univerzity v nizozemském Tilburgu: zrcadlí se ve fotbalových výsledcích takzvané národní povahy, či jde jen o stereotypní představy, bezobsažná klišé? To prvé, odpovídají ekonomové s poukazem na statistická data. Ve studii z letošního květnaanalyzují více než 1500 důležitých klání, která od roku 1960 sehrála mužstva Belgie, Brazílie, Anglie, Německa, Itálie a Nizozemska, přičemž se zaměřují na branky vstřelené v závěrečných vteřinách zápasů – tehdy, pod tlakem, se prý totiž národní povaha stejně jako ta individuální pozná nejlépe.
A Němci opravdu spíše než jiní střílejí góly v posledních okamžicích hry – podařilo se jim to v 5,5 procenta sledovaných „mačů“. Italové a Brazilci takto skórovali pouze ve 2,2, respektive 2,1 procenta utkání. Pravda ovšem je, že vysokou úspěšnost mají v závěrečných minutách též Angličané a Nizozemci – i jim se tak daří ve více než jednom zápasu z dvaceti.
Němci jsou však přesto odlišní. V posledních minutách mnohem častěji než ostatní také gól dostávají, konkrétně ve 4,4 procenta zápasů. Například takoví Italové dostanou gól před závěrem jen v jednom z 267 zápasů (to mimochodem potvrzuje jiné klišé, a sice že Italové jsou defenzivním týmem s oblibou praktikujícím pověstné „catenaccio“). Němci zkrátka hru v závěru neváhají otevřít, hrát spíše než ostatní vabank – snažit se, v souladu s buldočí povahou, vsítit soupeři gól za každou cenu. Možná i proto, že hodně úspěšní jsou při penaltových rozstřelech (po roce 1960 mají 94propcentní úspěšnost, zatímco třeba Angličané jen poloviční) a dotáhnout výsledek na remízu v základní hrací době je tedy motivuje více než ostatní.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
