Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková minulý týden vykázala ze schůzky se zahraničními investory zástupce Tchaj-wanu. A to na žádost čínského velvyslance. Z hlediska výše investic, které v tuzemském zpracovatelském průmyslu obě ekonomiky uskutečnily, je takové vykázání – jemně řečeno – pikantní.
Čína totiž ke konci roku 2017, za který jsou k dispozici nejaktuálnější příslušná data, vykazovala stav přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu ve výši zhruba 410 miliónů korun. Tchaj-wan měl tou dobou do našeho zpracovatelského průmyslu nainvestováno 5,69 miliardy korun, tedy bezmála čtrnáctkrát víc.
Ještě výraznější je rozdíl v objemu investic po přepočtu na jednoho obyvatele. V takové perspektivě investuje Tchaj-wan v českém zpracovatelském průmyslu víc než 800násobek toho co Čína. Je ovšem pravda, že tchajwanská ekonomika vykazuje třikrát vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele než ekonomika čínská. To znamená, že v přepočtu na hlavu má Tchaj-wan třikrát větší objem prostředků, z nichž může v českém průmyslu investovat. I pokud uvedený více než 800násobek korigujeme o tento rozdíl v hrubém domácím produktu na obyvatele, pokud jej tedy třikrát umenšíme, Tchaj-wan stále v českém průmyslu proinvestoval 268násobek čínských investic.
Ministerstvo průmyslu vykázání zdůvodňuje respektováním politiky jednotné Číny, která je podle něj v souladu se zahraniční politikou EU, ale i dalších zemí, včetně USA. Spojené státy, na něž se ministerstvo odvolává, jsou ovšem podle víkendových zpráv z kuloárů těsně před podpisem prodeje více než šedesáti bojových stíhaček F-16 právě Tchaj-wanu. Na takový obchod, první svého druhu od roku 1992, si – počínaje Billem Clintonem – netroufl žádný z předchůdců Donalda Trumpa v Bílém domě. Nikdo nechtěl Peking provokovat. Pokud k transakci se stíhačkami dojde, Čínu to nepochybně rozezlí. Bude to signál, že Spojené státy činí kroky, které jsou v rozporu právě s politikou jednotné Číny.
Na každý pád je zřejmé, že napětí mezi Spojenými státy a Čínou dále eskaluje. Bez ohledu na to, zda se podaří dojednat smír v obchodní válce obou ekonomik, což je poměrně pravděpodobný scénář už pro nejbližší týdny.
Coby členská země je Česká republika vojenským spojencem Spojených států. Je to tedy Peking, jenž by měl za současných, napjatějších geopolitických podmínek činit vstřícné kroky právě i k České republice.
Přední místo mezi těmito kroky zaujímají opatření vedoucí k nižší míře asymetrie ve vzájemných česko-čínských obchodních a ekonomických vztazích. Za připomínku v této souvislosti stojí, že schodek českého obchodu s Čínou se od roku 2013 do loňska prakticky zdvojnásobil, když stoupl z 266 na 512 miliard korun.
Tak jako Česká republika respektuje politiku jedné Číny, měla by také Čína respektovat legitimní český zájem oslovovat co nejširší škálu zahraničních investorů. Zařazení Tchaj-wanu mezi ně se zdá být legitimní vzhledem k výši investic, které u nás tato ekonomika dosud realizovala – v přepočtu na obyvatele i absolutně.
Navíc, setkání zástupců ministerstva průmyslu a obchodu s tchajwanskými investory přece nutně neznamená „nabourávání“ politiky jednotné Číny. Obsahem takového setkání je přece z povahy věci primárně agenda ekonomická, nikoli zahraničněpolitická nebo bezpečnostní.
Zkrátka a dobře: Čína by své požadavky na Česko měla podepřít vyšší vstřícnosti právě v oblasti obchodní a ekonomické. Jestliže by v Česku investovala alespoň srovnatelně to co Tchaj-wan, nad takovým krokem, jaký učinila ministryně Nováková, se pozastaví už jen málokdo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
