Ženy jsou přepláceny. Tady alespoň ty v nejvyšších patrech americké firemní sféry. Berou i více než muži. Šestnáct žen, jež řídí některou z pětistovky největších amerických firem, si v uplynulém fiskálním roce přišlo v průměru na 14,2 milionu dolarů, kdežto průměr u mužů byl o 43 procent nižší, vyplývá z údajů agentury Bloomberg. „Výbory, jež rozhodují o výši těchto platů, se nechtějí dostat do potíží; nepřejí si být nařčeny, že ženám platí málo,“ komentuje to Graef Crystal, expert na platové záležitosti v americké firemní sféře. „A když už mají chybovat, potom raději tak, že je spíše přeplatí, než nedoplatí.“
Ačkoli existují i jiná zdůvodnění (třeba že ženy, jež se „prokoušou“ v převážně mužském prostředí vrcholných managementů tak vysoko, už musejí být zatraceně dobré), je zjevné, že duch doby zkrátka dámám nahrává; firmy si nepřejí být osočeny, že ženy hůře platí, politici zase, že se nestarají o „rovnost příležitostí“ – zaklínadlo symbolizující dobu.
Lze čekat, že „diverzita“ managementů v příštích letech vzroste – mnohdy jednolitá mužská tělesa se promění v spolky namixované ideálně v poměru 1 : 1. Nejspíše tedy vzroste i celkový počet „poplácání po zádech“, jež manažerky dopřejí svým kolegům v zasedačkách. To ovšem nemusí věštit nic dobrého, alespoň co se týče hrátek mužů s rizikem.
Nová studie žurnálu Psychological Science (článek) totiž hlásá, že poplácá-li žena muže po zádech, zvyšuje tím jeho apetit po riziku: při pokusu byli muži ochotni riskovat více peněz, dostalo-li se jim zmíněného gesta. Pokud je ovšem poplácal jiný muž, efekt se nedostavil. Autoři studie to zdůvodňují prožitky z raného dětství: matky svými doteky dávají nemluvňatům najevo citová pouta, jež je navzájem pojí, což vyvolává pocit bezpečí. A kdo se cítí bezpečněji, více riskuje.
Větší počet žen v zasedačkách velkých světových firem je tedy rizikový faktor – a je-li jednou z příčin aktuální krize i přehnané podstupování rizika ze strany vrcholných manažerů bank a finančních institucí, regulační orgány by měly být obzvláště bdělé. Nejspíše bude hůř.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
