Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková v týdnu vykázala ze schůzky ze zahraničními investory zástupce Tchaj-wanu. A to na žádost čínského velvyslance. Z hlediska výše investic, které v tuzemském zpracovatelském průmyslu obě ekonomiky uskutečnily, je takové vykázání pikantní. Čína totiž ke konci roku 2017, za který jsou k dispozici nejaktuálnější příslušná data, vykazovala stav přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu ve výši zhruba 410 milionů korun. Tchaj-wan měl tou dobou do našeho zpracovatelského průmyslu nainvestováno 5,69 miliardy korun, tedy bezmála 14krát více (viz graf níže).
Ministerstvo průmyslu se odvolává na politiku jednotné Číny, která je podle něj v souladu se zahraniční politikou EU, ale i dalších zemí včetně Spojených států. Spojené státy, na něž se ministerstvo odvolává, jsou ovšem podle dnešních zpráv z kuloárů těsně před podpisem prodeje více šedesáti bojových stíhaček F-16 právě Tchaj-wanu. Na takový obchod, první svého druhu od roku 1992, si počínaje Billem Clintonem netroufl žádný z předchůdců Donalda Trumpa v Bílém domě. Nikdo nechtěl Peking provokovat. Pokud k transakci se stíhačkami dojde, Čínu to nepochybně rozezlí. Bude to signál, že Spojené státy činí kroky, které jsou v rozporu právě s politikou jednotné Číny.
Na každý pád je zřejmé, že napětí mezi Spojenými státy a Čínou dále eskaluje. Bez ohledu na to, zda se podaří dojednat smír v obchodní válce obou ekonomik, což je poměrně pravděpodobný scénář už pro nejbližší týdny.
Coby členská země je Česká republika vojenským spojencem Spojených států. Je to tedy Peking, který by měl za současných napjatějších geopolitických podmínek činit vstřícné kroky právě i k České republice. Přední místo mezi těmito kroky zaujímají opatření vedoucí k nižší míře asymetrie ve vzájemných česko-čínských obchodních a ekonomických vztazích. Za připomínku v této souvislosti stojí to, že schodek českého obchodu s Čínou se od roku 2013 do loňska prakticky zdvojnásobil, když stoupl z 266 do 512 miliard korun (viz graf níže) .
Tak jako Česká republika respektuje politiku jedné Číny, měla by také Čína respektovat legitimní český zájem oslovovat co nejširší škálu zahraničních investorů. Zařazení Tchaj-wanu mezi ně se zdá být legitimní vzhledem k výši investic, které u nás tato ekonomika dosud realizovala. Ještě více významnost těchto investic vysvítá pro přepočtu jejich objemu na jednoho obyvatele Tchaj-wanu. V takovém srovnání je objem čínských investic – a nejen do zpracovatelského průmyslu v ČR – nesrovnatelně nižší. Navíc, setkání zástupců ministerstva průmyslu a obchodu s tchaj-wanskými investory přece nutně neznamená „nabourávání“ politiky jednotné Číny. Obsahem takového setkání je přece z povahy věci primárně agenda ekonomická, nikoli zahraničně-politická nebo bezpečnostní.
Zkrátka a dobře, Čína by své požadavky na Česko měla podepřít vyšší vstřícnosti právě v oblasti obchodní a ekonomické. Jestliže by v Česku investovala alespoň srovnatelně to, co Tchaj-wan, nad takovým krokem, jaký učinila ministryně Nováková, se pozastaví už jen málokdo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
