To Řecko nám byl čert dlužen, honí se nyní nejspíše hlavou nejednomu z „euromantiků“, jak zanícené zastánce jednotné Evropy častuje německý profesor Roland Vaubel (viz rozhovor s autorem blogu).
Projekt eurozóny prochází ve věku deseti let prvním zátěžovým testem a v Bruselu to zavání nervozitou. Hledají se omyly i viníci – a též mimo rýsovací prkna evropských sociálních inženýrů. „Kdo je Standard & Poor’s, jen tak mimochodem?“ řečnicky se ústy svého mluvčího táže Olli Rehn, eurokomisař pro peněžní záležitosti. Bruselští jsou zkrátka frustrováni tím, jaký mají vliv ratingové agentury a jejich hodnocení. S každým zhoršením ratingu totiž zdražuje řecký (či třeba portugalský nebo španělský) dluh o miliardy – a stejně tak se zvyšují náklady eurosanací.
Kdo je tedy Standard & Poor’s, jen tak mimochodem?
Jedna ze tří ratingových agentur, které opanovaly svět. Dalšími jsou Moody’s a Fitch. Zatímco první dvě jsou tělem i duší americké, Fitch je nyní vlastněna francouzským kapitálem. Oligopolní převaha tohoto tria je patrně dána i tím, že až do roku 2006 měly výhradně zmíněné tři agentury přisouzenu zvláštní licenci Nationally Recognized Statistical Ratings Organization, udělovanou americkou Komisí pro burzy a cenné papíry.
Licence vyústila v převis poptávky nad nabídkou; firmy i státy dychtily, aby jejich akcie či dluhopisy ohodnotila některá z licencovaných agentur „velké trojky“ – a žádná jiná. S rozvojem inovací na finančních trzích se přitom počet produktů k hodnocení nebývale rozrostl.
A tak zatímco v roce 1986 pracovalo ve Standard & Poor’s čtyřicet analytiků, v roce 2000 už to bylo padesátkrát tolik. Nejde přitom o snový džob. Oproti bankám či jiným finančním společnostem platí ratingové agentury poměrně mizerně, a tak jsou jejich analytici zahlcení a přepracovaní, píše v loňské studii The Role of Ratings in the Subprime Mortgage Crisis ekonom Akos Rona-Tas z Kalifornské univerzity.
Zatímco však v případě finanční krize ratingoví analytici opravdu zaspali (zřejmě úmyslně), v případě nynější krize dluhové jen dělají svoji práci. A to se euromantikům nelíbí. Jenže trhy fantaziím nepřejí. Kdo míní opačně, narazí a pohoří. I ti, kdo by snad pro ideály chtěli trhy opět nepřístojně svazovat.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
