#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Vrtěti psem, strašiti dítětem

21. března 2019

Evropský establishment zapomíná na kritické myšlení.

Koncem minulého týdne proběhly na řadě míst Evropy demonstrace mladých na podporu šestnáctileté Grety Thunbergové, která v katastrofických obrysech líčí směřování naší civilizace. Neslyšeli jsme to už někdy?

Planeta Země už měla být touto dobou dávno zplundrovaná. Veškerá ropa měla dojít v roce 1990, zemní plyn o dva roky později. Všechno zlato se mělo vytěžit nejpozději do roku 1999. V přírodě už dnes neměl zbývat také ani gram hliníku, mědi, olova, molybdenu, stříbra, cínu, wolframu či zinku. Z důvodu přelidnění planety a jejího vyplenění jsme se měli nyní potýkat s dramatickým poklesem dostupných potravin v přepočtu na obyvatele a obdobně strmým pádem průmyslové výroby. A tak dále.

Strach a výčitky

Není žádnou novinkou, jak spektakulárně se autoři uvedených prognóz – autoři publikace Meze růstu z roku 1972 – mýlili. A to navzdory tomu, že tehdy, před lety, prognózovali za použití na svoji dobu vyspělé výpočetní techniky. Holt, statističtí šarlatáni, pomyslí si jeden. Zejména však: šarlatáni lidské duše. V duši bohatnoucího Západu se totiž Mezím růstu podařilo zasít semínko strachu a výčitek: bohatnutí je špatné, je-li vykoupeno pleněním přírody, kvůli němuž budou živořit už naše děti a vnoučata. Zastavme ekonomický růst hned teď!

Děti ani vnoučata neživoří. Naopak, mají se po všech stránkách lépe než jejich rodiče či prarodiče v 70. letech. Mnohem levněji cestují po celém světě, vybírají si z většího množství jídel a pokrmů, v kapse či na zápěstí mají technologii, která miliónkrát strčí do kapsy výpočetní techniku z roku 1972, v průměru prožijí zdravější život a dožijí se vyššího věku. A kromě svých rodičů a prarodičů (i když po těch Meze růstu chtěly, aby omezili porodnost) za to vděčí jednomu: ekonomický růst se nezastavil, stále roste.

Temní proroci

Strach zasetý Mezemi růstu a dalšími temnými proroky zůstává. Násobí se. Pokračující společenské bohatnutí a růst technologické vyspělosti – a tedy životního pohodlí – pak přidávají na výčitkách. Prarodiče zmoudřeli, rodiče také pochopili, že svět není černobílý a růst ne vždy špatný. Jsou tu ale jejich děti.

Třeba Greta Thunbergová. Nezletilá aktivistka po bezmála padesáti letech oprašuje koncepci Mezí růstu. Kniha, jež strašila jejího dědu, posléze její mámu, nyní dost možná straší i ji. To přece dítěti, které teprve bere rozum do hrsti, nemůže mít nikdo soudný za zlé. Také nemá. Lze pozitivně kvitovat, že Thunbergová obrací pozornost mladé generace k nepochybně důležité otázce. Stejně jako bylo dobře – přes všechno uvedené šarlatánství –, že se kvůli Mezím růstu začalo životní prostředí v politické a společenské diskusi mnohem více tematizovat.

Jenže všeho s mírou. Strach z budoucnosti zasévaný po generace do jednoho dítěte, jakkoli do jisté míry opodstatněný, pořád zůstává strachem jednoho dítěte. Nebo jen jeho výčitkami, kdo ví. Jak mohou strach a výčitky nevzdělaného člověka získat takový mediální ohlas? Jak mohou vést k tomu, že je takové dítě navrženo na Nobelovu cenu za mír? Neselhává Thunbergová. Selhává společnost, její establishment.

Tentýž establishment, pořádající konference v Davosu a udělující Nobelovy ceny, který jinak zdůrazňuje, jako moc důležité je zvláště v této době – „době dezinformační“ – vzdělání, schopnost kritického myšlení a vidění věcí v souvislostech. Jaký příklad establishment dává, když na piedestal vynáší člověka, jenž ani jedním z výše uvedeného nedisponuje a ve svém věku disponovat ani nemůže, i kdyby byl géniem?

Poselství Thunbergové je prosté, burcující: chce, abychom všichni panikařili. Jak ale má soudný člověk panikařit, když ví, že závěry vědců, jako je Björn Lomborg, kteří se problémem klimatických změn vážně zabývali dávno před jejím narozením, žádnou paniku nevyvolávají?

Vyšlo v Reflexu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře