Chcete euro? Přispíváte na zombie banky
EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA (ECB) bude od září bankám v eurozóně poskytovat nové, zvýhodněné půjčky. Rozjede tak další kolo poskytování dotovaných půjček, jež mají banky eurozóny přimět k ochotnějšímu úvěrování firem a domácností. K čemu?
PŮJČKY, KTERÉ ECB bankám poskytne, jsou úročeny v souladu s jednou z jejích tří klíčových úrokových sazeb. Momentálně ECB ponechává tuto sazbu na úrovni nula procent, takže banky eurozóny k penězům ke krytí svých úvěrů přijdou výhodněji, než pokud by si pro ně musely chodit na trh.
DOTOVANÝ JIH
Potíž je v tom, že zvýhodněné půjčky končí spíše v bankách jižního křídla eurozóny, v problémových ekonomikách, jako je Itálie, Španělsko, Portugalsko nebo Řecko.
Naopak finanční domy na severu eurozóny, v Německu, Nizozemsku či ve Francii, už nyní penězi přetékají. Proč?
Mají své přebytečné rezervy uloženy u Evropské centrální banky. A to i přesto, že tam za ně inkasují záporný úrok. ECB se je tak snaží penalizovat za to, že peníze dále nepůjčují. Pro banky ze severu eurozóny je to ale mnohdy pořád výhodnější než půjčovat peníze bankám jižního křídla. To proto, že ztráta, která plyne z poměrně drobného záporného úročení (příslušná sazba nyní odpovídá -0,4 procenta), je pořád přijatelnější než ztráta hrozící z poskytování úvěrů problémovému, jižnímu křídlu.
SLABÉ ÚROČENÍ
Zmíněné nové kolo dotovaných půjček ECB je tak třeba chápat spíše jako pomoc bankám jižního křídla, zejména těm italským, jež stále mají potíže se získáváním peněz běžně na trhu. Uvážíme-li, že půjčky v posledku nedotuje nikdo jiný než daňový poplatník, jde o zastřený přesun bohatství ze severu na jih eurozóny. Jak si to představit v praxi? Třeba tak, že německý nebo nizozemský penzista se nedobrovolně – a vlastně i nevědomky – musí smířit se slabším úročením svých celoživotních úspor. A to proto, aby italský nebo španělský bankéř nepocítil pokles – byť třeba jen přechodný – své nyní již neopodstatněně vysoké životní úrovně. Proč neopodstatněně?
Protože na fungujícím trhu by si takový bankéř již dávno musel hledat novou práci. Řada bank i firem jižního křídla už je dlouhá léta jakýmisi zombie. Nepříliš produktivně tak tak přežívají v prostředí nulových úroků a dotovaných půjček v režii Evropské centrální banky, místo aby po zásluze zkrachovaly a přestaly „zaclánět“ mnohem produktivnějším nástupcům.
Jenže krachy, a zejména krachy bank nechce nikdo dopustit. Mohly by fatálně podlomit důvěru veřejnosti v projekt eura a vlastně i evropské integrace jako takové. Ve jménu politické ideologie jednotné Evropy tak bude sever eurozóny na svůj účet udržovat zombie jižního křídla při jejich „životě po životě“ i nadále. Ekonomickou logiku to nemá, politickou ano.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
