Z Německa stále přicházejí špatné ekonomické zvěsti. S příchodem nového roku se mnoho nezměnilo a náš západní soused navazuje na poměrně slabý výkon ze druhého loňského pololetí, kdy balancoval na hraně technické recese. Pryč se zdají být naděje, že německé zpomalení je pouze přechodnou záležitostí.
Na předpokladu přechodného rázu německého zadrhnutí přitom svoji aktuální prognózu staví také ČNB. Centrální banka se stále kloní k názoru, že německé potíže vyvstávají z náročného přechodu tamních automobilek na realističtější emisní testy vozidel. Nebo také z loňského sucha, které snížilo hladinu německých řek, zhoršilo jejich splavnost, čímž omezilo a prodražilo říční převoz zboží. Včera vyšlo najevo, že tuzemská Škoda loni vykázala 15procentní pokles provozního zisku. Nepříznivý výsledek sdílí mnohé z důvodů, které jsou v pozadí německého zpomalení. Zároveň pomáhá osvětlit, proč německé zpomalení sice nepominulo tak rychle, jak se čekalo, ale stále přece jen nemusí signalizovat trvalejší útlum.
Německo včetně automobilek, jako je Volkswagen, trpí zpomalením Číny. Čím jsou v zahraničním obchodě pro Čechy Němci, tím jsou pro Němce Číňané. Čínský automobilový trh přitom loni nepříjemně překvapil, když se poprvé za 20 let propadl. Přesto tento propad považují znalci za přechodný. Víra, že německé zpomalení nakonec opravdu pomine, se do značné míry opírá právě zase o víru, že ani čínské klopýtnutí nebude trvalejší povahy. A to, jak závažné a trvalé čínské zpomalení bude, závisí do značné míry na dalším vývoji celní války Pekingu s Washingtonem. Obě strany přitom mají silnou politickou motivaci, aby se dohodly. Americký prezident Trump chce být příští rok znovu zvolen. Čínské politbyro zase nechce zbytečně prudké pohyby; celní válka stabilizaci společnosti jistě nepomáhá. Navíc když pro Peking je zřejmě palčivějším problémem probíhající delikátní proces oddlužování tamní ekonomiky při zachování uspokojivého ekonomického růstu.
V tom se vyjednávání Pekingu a Washingtonu liší třeba od vyjednávání Londýna a Bruselu ve věci brexitu. Tam je politický zájem na dohodě celkově slabší, neboť EU chce Británii odchod zjevně „osladit“. Přesto lze doufat, že jak v případě celní války, tak brexitu nakonec nad politikou zvítězí ekonomický pragmatismus. Pokud se tak stane, v České národní bance budou moci slavit. Potvrdí se její prognóza, tedy to, že ani německé zpomalení, ani brexit nebudou pro Česko znamenat trvalejší újmu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
