Šok mívá dlouhé žití. I poté, co již dávno odezněly příčiny, jež jej do myslí dotčených přivedly, přetrvává v podobě temné vzpomínky, která dále svírá a jednou provždy mění jednání i postoje. „Traumatické události se vpíjejí do kolektivního vědomí a často přežívají i u dalších generací,“ hlásá Toni Pierenkemper, německý hospodářský historik.
Nemusí to ovšem vždy být jen ke škodě věci, naopak. „Ekonomii jsem začal studovat ze dvou důvodů,“ vzpomíná slavný ekonom James Tobin. „Tím prvním byl fakt, že jsem se coby dítě velké hospodářské krize třicátých let strašně moc bál o svět. A mnoho tehdejších problémů bylo ekonomického původu.“ Půlstoletí po krizi, v roce 1981, získal Tobin za svůj ekonomický výzkum Nobelovu cenu. Trauma krize se do Tobinovy mysli vpilo snadno. Potvrzuje to i přesvědčení sociálních psychologů: určující jsou pro životní postoje lidí události, které prožijeme mezi 18. a 25. rokem života – a osmnáct bylo Tobinovi v roce 1936, kdy ve světě boj s dopady hospodářské krize právě vrcholil.
Jak se do myslí mladých vpije současná globální recese, již způsobila nejhorší finanční krize od třicátých let? „Jedinci, kteří vyrůstali během recesí, inklinují k přesvědčení, že úspěch v životě závisí spíše na štěstí než na úsilí, a podporují větší vládní přerozdělování,“ odpovídají v loňské studii německého institutu IZA ekonomové Paola Giulianová a Antonio Spilimbergo.
Tedy dobrá zpráva pro levici; z důvodu nynějších hospodářských obtíží může počítat s větším množstvím mladých voličů. Ba co více, tito voliči ji mohou zůstat věrni i ve vyšším věku. Sociální psychologové totiž pracují rovněž s takzvanou hypotézou vzrůstající perzistence. Po odeznění formativních let, tedy po onom 25. roku života, postupně slábne vliv, jejž na naše jednání a postoje šoky – včetně těch ekonomických – mají. Potenciální dluhovou krizi, jež v souvislosti s možným vládnutím levice v budoucnu Česku hrozí, tudíž titíž, jen již o něco starší voliči mohou přejít mávnutím ruky – a zachovat náklonnost levici; tohle trauma se do nich už tak snadno nevpije. Zřejmě až do jejich dětí. Možná, že generace, která začne účinně s dluhy bojovat, je převážně ještě na houbách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
