Náhodná procházka po Wall Streetu. Tak zní v překladu název bestselleru ekonoma Burtona Malkiela, jenž je jednou z nejúspěšnějších knih o investování vůbec. Zjednodušeně řečeno, akcie se vydávají stále na nové a nové procházky, aniž by komukoli daly vědět, kam a kudy, aniž by zveřejnily svůj itinerář. Znamená to, že krátkodobé pohyby akcií jsou zpravidla zcela nepředpovídatelé a obyčejní investoři nemohou trh – rejdiště tisíců a tisíců náhodně si špacírujících akcií – jen tak přechytračit. A to navzdory tomu, že ekonomové v běhu let rozvinuli komplexní modely, jež zamýšlely rejdy akcií jednou pro vždy zmapovat do posledního úletu i záletu té nejposlednější akcie.
Náhodné procházky akcií jsou ve výsledku jen odrazem odlišných nálad, pocitů, propočtů či nedopočtů milionů investorů. To oni, hezky kolektivně, směrují akcie po náhodných stezkách, jež se pak snaží individuálně – každý pro sebe – rozkrýt a předpovědět. Do nitra myslí investorských nahlížejí zhruba od 70. let minulého století behaviorální ekonomové, jacísi míšenci psychologů a ekonomů. A hle! Výše řečené komplexní modely často nahrazují poměrně přímočarými, prostými vysvětleními. Tak třeba: akcie rostou spíše, když je venku hezky než ošklivo; investoři inklinují k tomu investovat do akcií domácích, a to i když třeba zahraniční tituly slibují vyšší výnos. Lidé prý totiž neřeší komplexitu světa podobně komplexně, nýbrž dětsky jednoduše; jinak to nejde.
Badatelé Adam Alter a Daniel Oppenheimer pak dokonce před čtyřmi lety vydali studii, v níž hlásají, že předpovídat krátkodobé pohyby akcií lze na základě zvukomalebnosti názvu firmy nebo jejího takzvaného tickeru (kód společnosti, jejž užívají makléři a jiní finanční specialisté). Vyšli z předchozích poznání, že libě znějící (či obecně snáze vstřebatelná) označení považují lidé automaticky za uvěřitelnější, častější i známějšínež označení krkolomná (či jinak obtížněji vstřebatelná). Snadno vyslovitelný ticker „KAR“ bude mít prý na burzách cestu k úspěchu snazší než třeba ticker „RDO“. Modelová investice tisíce dolarů do balíku deseti nejsnáze vyslovitelných akciových titulů (například „Barnings“) zase dle badatelů vynesla po jediném dni o 112 dolarů vyšší výnos než investice o stejné výši do balíků deseti titulů s nejkrkolomnějšími názvy (například „Aegeadux“).
„Můj otec říkával, že expanze je komplexita a komplexita je zkáza,“ řekl v roce 2008 autorovi blogu Christopher Parkinson, syn slavného otce, „objevitele“ Parkinsonových zákonů. „Pokud vytvoříte něco přespříliš složitého a komplexního, je více a více nemožné to uřídit. Na to je v angličtině hezký lék – KISS. Neboli „Keep It Simple, Stupid“ (volný český překlad: Ať je vše jednoduché jak pro blba, pozn. red.).“ Měl na mysli přílišnou komplexitu bank, jež zapříčinila krizi. Možná, že jsou ale tuze komplexní i mnohé modely, dle nichž bankéři jednali.
Behaviorální ekonomové mají kvůli krizi nevídanou šanci, aby jejich hlas zněl napříč ekonomickou obcí mnohem slyšitelněji než doposud.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
