Češi si prý sami mohou za to, že mají drahý internet v mobilu. Kdyby častěji dávali drahým datům přednost třeba před wi-fi sítí, datové tarify operátorů zlevní. Tak míní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Takový závěr se velmi těžko vysvětluje třeba i studentům úvodního semestru Základů ekonomie na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické, kde přednáším.
Studentům tam totiž hned od začátku vštěpujeme, že ekonomie je do značné míry o podnětech. A o cenových podnětech obzvláště. Pokud to či ono zboží nejde na odbyt – ať už jde o rohlík nebo iPhone –, musí prodejce zlevnit. Zákazníkovi tak dává podnět, aby se při lákavější ceně s nákupem již tolik nerozpakoval.
Existují případy takzvané necitlivé poptávky. Krajní případ je drogově těžce závislý člověk. Když mu drogový dealer návykovou látku zdraží, třeba i vykrade klenotnictví, jen aby mohl za zvýšenou cenu nakupovat.
Někteří dealeři s tím kalkulují. Nejprve nastaví cenu drogy nízko a pak, když si zákazník vypěstuje závislost, zdražují. I ten poslední dealer ale ví, že nejprve musí zákazníka nalákat. Dát mu tedy podnět ke spotřebě v podobě atraktivní cenové nabídky. Paní ministryně ale argumentuje opačně. Nejprve musí zákazník najít zalíbení ve vysoké ceně, více data používat, a ta pak díky tomu zlevní. Ministryně tím ale opět opomíjí základy ekonomie – opomíjí roli cenového podnětu.
Jestliže jsou data drahá, je to vlastně podnět konkurenci. Konkurenci v tomto případě představují třeba ony „wifiny“. Kdejaká restaurace dnes wi-fi pokrytí nabízí zdarma. Provozovatele restaurací podnítily vysoké ceny dat k tomu, aby o to svižněji zaváděli wi-fi. Počítají s tím, že někteří zákazníci navštěvují restauraci čistě proto, aby použili mobilní internet.
Takže peníze, které mohly plynout operátorům, míří místo toho k provozovatelům restaurací. To proto, že i když si dá zákazník, který do podniku přišel kvůli wi-fi, třeba jenom čaj, jsou to pro restauratéra peníze navíc. Neinkasoval by je nebýt drahých dat.
Zrovna tak je zvláštní představa ministryně Novákové, že jakmile bude o data dostatečný zájem, budou pro zákazníka levnější. Proč by ale k takovému zlevnění mělo dojít?
Je to podobné jako s dealerem drog. Když už zákazníka konzumaci drogy „naučí“, vypěstuje u něj závislost nebo alespoň zvyk, bude přece spíše zdražovat než zlevňovat. Ministryně také používá analogii s větším domem. Když v něm bude bydlet jeden nájemník, bude nájemné nehorázně vysoké. Když v něm bude deset nájemníků, náklady bydlení se rozpočítají, takže každý z nich získá střechu nad hlavou nakonec docela levně.
Prý je to tak i s daty. Dobře. Jak ale paní ministryně dostane do domu, který užila jako příklad, nájemníka prvního, druhého nebo třetího? Možná i pro čtvrtého to stále ještě bude velmi drahé bydlení. Tak drahé, že všichni zůstanou raději bydlet jinde. Takže stav, kdy by dům obývalo deset lidí, prakticky nemůže nastat. Ne, tuhle zkoušku by paní ministryně nesložila. Chce to reparát.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
