Desetinový loňský pokles čistého zisku ČSOB na první pohled může působit varovně. Nicméně je do značné míry dán jednorázovými faktory a také investicemi do nových technologií. Ani jedno z toho nesignalizuje systémový problém v tuzemské bankovní soustavě, nebo dokonce v české ekonomice jako celku. Ten zatím nesignalizují ani zveřejněné výsledky jiných tuzemských bank. Mezi jednorázové faktory patří například to, že tuzemské banky v roce 2017 jednorázově profitovaly z ukončení kurzového závazku České národní banky. Zahraniční subjekty totiž jejich prostřednictvím spekulovaly na posílení koruny po ukončení intervence. Loni se tento vliv tedy v meziročním srovnání projevil z hlediska ziskovosti tuzemských bank nepříznivě.
Investice ČSOB do nových technologií jsou projevem snahy banky o zvýšení své konkurenceschopnosti a také o takřka nutný důsledek růstu personálních nákladů. Citelný růst mezd je v poslední době charakteristický pro celou ekonomiku a nevyhýbá se tedy ani peněžnictví a bankovnictví. Byť v tomto sektoru je mzdový nárůst relativně nižší, jelikož růst mezd je poháněn „tlakem zespoda“, tedy je znatelnější v profesích s nižšími příjmy. Nové technologie bankám umožní přínosněji zapojit lidskou pracovní sílu, v horším případě ji propustit. Propouštění by bylo markantní zejména při delším cyklickém útlumu ekonomiky jako celku.
Fundamentálně je vlastí obchodní činnost ČSOB v dobré kondici, o čemž svědčí i znatelný růst čistých úrokových výnosů o patnáct procent. Tuzemským bankám loni prospívalo intenzivní zvyšování základních úrokových sazeb České národní banky a naproti tomu jen velmi pozvolný růst úročení klientských vkladů.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
