Krize prospívá ekonomům. Tedy alespoň některým. Tedy hlavně Johnu B. Taylorovi. Profesor Stanfordské univerzity, jenž spustil už i vlastní blog, se „veze“ na krizové vlně a svými centristickými studiemi získává v poslední době na věhlase. A jeho názory na autoritativnosti. Adjektivum „centristické“ je na místě: Taylor nehájí postupy vlády a americké centrální banky (Fedu) v boji s krizí tak zavile (à la „Fed je anděl. Tečka.“) jako třeba sami představitelé Fedu nebo ministerstva financí USA, ale ani nesklouzává do povrchní zdrcující kritiky těchto institucí (à la „Fed je ďábel. Tečka.“). Naopak, fundovaně – a proto přesvědčivě – rozebírá kroky řečených institucí v této značně obtížné době. Nebojí se přitom občas uchýlit k jejich řízné, ovšem podložené kritice (à la „Fed je ďábel, a to proto, proto a proto.“), která jistě netěší Alana Greenspana, jeho přítele a bývalého šéfa americké centrální banky.
V odborných kruzích je Taylor znám pro pravidlo, jež uvedl roku 1993. Zásadní příčinu krize vidí v tom, že Fed v letech 2002 až 2005 nastavil sazby nižší, než jaké by tomuto „Taylorovu pravidlu“ odpovídaly (viz článek). Tím prý v USA podnítil nezdravé úvěrování a přifukování realitního sektoru.
Nyní profesor navrhuje jiné pravidlo, „pravidlo exitu“. Takzvaná „exit strategie“ – jak ekonomové i média označují postup, kterak stáhnout veškerá protikrizová opatření, aniž by v ekonomice došlo při tomto najíždění na normální režim k ničivé škodě (například v podobě vysoké inflace) – má dle Taylora vycházet z čitelného a předem daného pravidla. To proto, aby trhy mohly počítat alespoň s nějakou „jistotou“.
Pravidlo exitu spočívá ve stahování rezerv, jež drží americké komerční banky u Fedu, při každém navýšení úrokových sazeb. Před dvěma lety totiž činily ony rezervy devět miliard dolarů, loni v únoru 662 miliard a nyní dosahují k astronomickým 1127 miliardám. Záchranné peníze mají být dle Taylora konkrétně snižovány tak, že s každým navýšením sazeb o čtvrt procentního bodu bude staženo 100 miliard rezerv. To by dle ekonoma mělo zabránit, aby se přebytečné množství peněz (vytvořených z oněch rezerv) v oživující ekonomice ničivě projevilo rychle rostoucí inflací.
Bude zajímavé pozorovat, zda se Fed tentokráte dle Taylora plně zařídí. Pokud ano a pokud úspěšně, profesor je horkým adeptem na Nobelovu cenu za ekonomii.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
