Zámožnější muži mívají jasno: nejlíp se balí na luxusní vůz, pokud možno sporťák, prostě „kočkolap“. Opravdu. Šance dostat se pod kůži příhodné ženštině zaručeně vzrůstá s atraktivitou vozu, za jehož volant dobývající svůdce usedá. Není to ovšem proto, že by se dívky a dámy tolik nadchly pro aerodynamiku vozu či počet „koní“ v jeho útrobách. Oslňuje je naopak to, co přímo vnímat nelze a co drahý vůz jen signalizuje: onu zjevnou zámožnost řidiče, která je slibným výchozím bodem pro přesvědčení, že bude nejen dobrým krotitelem koňských sil, nýbrž též efektivním uživatelem sil svých vlastních, skrze něž uspokojivě uživí choť a potomstvo.
Badatelé Michael Dunn a Robert Searle si v aktuálním vydání British Journal of Psychology pohrávají s hypotézou opačnou, a sice zda existují i „kočkolapy pro ženy“, tedy zda některé vozy zvyšují atraktivitu jejich majitelek v očích mužů. Aby to zjistili, vydali se do ulic velšského Cardiffu a reprezentativně zvolného vzorku náhodných kolemjdoucích se optali, na kolik je přitahují jeden a ten samý muž a jedna a ta samá žena za volantem vozu. První polovina účastníků shlédla onoho muže a onu ženu na volantem Fordu Fiesta (pro neznalé: žádný „kočkolap“), zatímco ta druhá, jak řídí luxusní Bentley Continental.
Jelikož dříve proběhlý experiment odhalil, že daný muž a žena – byli-li zvěčněni na průkazových fotografiích – jsou pro opačná pohlaví stejně atraktivní, nyní bylo možno vyfiltrovat pomyslný faktor „kočkolapavosti“. Přitažlivost fotografovaného muže v očích žen, jak se dalo čekat, povážlivě stoupla s jeho přesednutím z fordu do bentley. Naopak, atraktivita ženy z pohledu mužů zůstala zcela nedotčena, ať seděla ve fordu či v bentley. Prostě: „kočkolapy pro ženy“ neexistují.
I přesto, že v posledních letech dramaticky vzrůstá počet luxusních aut ve vlastnictví žen, jak píší autoři studie, nezvyšují tato jejich přitažlivost. Muži napříč kulturami totiž jsou stále přitahováni mladistvostí a plodností žen, nikoli jejich (signalizovanou) majetností či společenským postavením. Výsledek studie je „ťafkou“ těm teoretikům takzvané strukturální impotence (structural powerlessness; viz např. tato studie [str. 569, odst. 4-5]), kteří bájí o vyhlazení rozdílů mezi pohlavími se zarovnáním jejich ekonomické moci. Ženy si prostě přitažlivost koupit nemohou, muži ano. A bude tak tomu nejspíše vždy a všude.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
