Málokdy v uplynulých letech bylo na fóru v Davosu cítit tolik jako letos, že svět už běží trošku jinudy. Kdosi z globalistické elity utrousil, že letos účastníci tráví poslední zbytky hořkého pokrmu jménem globální finanční krize. Poněkud dlouhé trávení. Nebo spíše – budeme-li zlí – dlouhé vedení.
Takže se opět provolává sláva volnému světovému obchodu. Už ovšem paradoxně hlavně z úst nejkovanějších čínských komunistů. Zatímco se Západ a jeho tajné služby děsí přízraku Huawei, Číňané v Davosu plédují za to, co firmám jako Huawei umožnilo vzestup. A Davos jim bouřlivě tleská. Tak jako tleskal před deseti či patnácti lety, kdy – po vstupu do Světové obchodní organizace – ze sebe říše středu udělala bezpříkladně výkonnou dílnu světa. A taky kopírku světa, dodejme. Číňané, západní manažeři nadnárodních korporací a představitelé mezinárodních organizací typu Mezinárodního měnového fondu. Přesně tito lidé na dosavadní globalizaci vydělali a ještě pořád vydělávají nejvíc. Proto jsou v Davosu. Tam už přitom tolik nezmiňují, že na téže globalizaci prodělaly americké modré límečky či francouzské žluté vesty.
Právě jejich nespokojenost dostala k moci amerického prezidenta Trumpa, hlavního záporáka in absentia letošního davoského spektáklu, a zamezila příjezdu francouzského prezidenta Macrona. Podobný druh rozhořčení zadržel na ostrovech britskou premiérku Mayovou. Ano, chaos jménem brexit má také hodně společného s nejistotou, kterou v obyčejných lidech zasela globalizace, léta vzývaná nejhlasitěji právě v Davosu. Zašlou dobu a zašlou slávu švýcarského fóra letos v Davosu celkem osamoceně dává připomenout německá kancléřka Merkelová. Končící kancléřka. V alpském rezortu se letos určitě nebude příliš zmiňovat ani to, že čínský prezident Si, ústřední bojovník za pokračování globalizace, je od loňska vlastně doživotním vládcem Číny. Peking tím učinil zřetelný krok zpět na možné cestě k pluralitní demokracii, čímž zasazuje políček davoskému étosu, že ekonomická otevřenost a ekonomická soutěž nakonec přinášejí i politickou otevřenost a politickou soutěž. Jděte se klouzat!
Nenechme se mýlit. Globalizace i volný obchod přinesly nepochybně mnoho dobrého, ekonomicky a společensky. Řadě věcí Davos tleskal zcela oprávněně. Kdo však chvíli stál, už stojí opodál. Davos, má-li zůstat relevantní, musí reflektovat právě toto. Další apely na čistší životní prostředí jsou fajn. Jenže jak je naplnit, když už nyní se vůči příslušným opatřením dlouhé týdny v řadě bouří pařížské ulice? Další davoské nářky nad brexitem či Trumpem už také nikomu nepomohou. Opravdu jsou oba tyto fenomény jen dílem ruských hackerů? Nejsou náhodou také trochu důsledkem a plodem toho, čeho se Davos stal v uplynulých desetiletích unikátním symbolem?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
