Čínská ekonomika loni zpomalila. A letos zpomalí zase. Nadějí je, že by mělo jít nakonec přece jenom o měkké přistání druhé nejsilnější světové ekonomiky. V roce 2018 Čína expandovala nejpomalejším tempem od roku 1990. Znamená to trable pro světovou ekonomiku, tedy i tu českou?
Částečně je čínské zpomalení „plánované“. A zdaleka nejen to loňské či předpokládané letošní, ale i to z minulých let. Naposledy země expandovala dvojciferným tempem v roce 2010. Jenže od té doby usiluje o transformativní změnu celého svého ekonomického modelu. Z exportně a výrobně orientovaného hospodářství, opřeného o armádu levné pracovní síly, přechází na pokročilejší ekonomický model, založený na spotřebě vlastních domácností a na investicích. Na investicích zajišťujících výrobu s vyšší přidanou hodnotou.
V takovém pokročilejším stádiu je iluzorní možnost dosahovat dvouciferných měr růstu, jako když Čína byla ještě „dílnou světa“. Z nízkého základu se zkrátka roste snáze než z vyššího a žádný strom neroste do nebes.
V poslední době však přibývají další dvě příčiny způsobující zpomalení. První je snaha Pekingu snížit zadluženost zejména čínské podnikové sféry. Odvykání si dluhovému dopingu ordinuje politybro postupně, aby příliš neohrozilo celkový výkon ekonomiky.
Jedním z průvodních projevů je, že „zarazilo“ či alespoň omezilo rozmáchlé investice čínských společností do zahraničních trofejních aktiv, například do fotbalových klubů. V Česku je uskutečňovala zejména společnost CEFC. Jak to dopadlo, dobře víme.
Druhou příčinou, která prohlubuje zpomalení čínské ekonomiky, je pak obchodní válka, kterou s říší středu od loňska vedou Spojené státy. Čínské úřady však její dopad označují za „zvládnutelný“.
Nelze však opomenout třeba to, že v prosinci 2018 se podmínky v čínském průmyslu poprvé po 19 měsících zhoršily. Nečekané zhoršení má na svědomí zejména pokles zakázek a vývozních objednávek. V obou případech jde o důsledek napětí v obchodních vztazích s USA.
Trhy a burzy po celém světě však v posledních dnech rostou, protože jsou plny naděje, že se obchodní napětí podaří zmírnit. Peking nyní nabízí, že do roku 2024 navýší svůj dovoz amerického zboží o celkem jeden bilion dolarů. Na zmírnění obchodní války přitom má zájem minimálně část americké administrativy, zejména lidé kolem ministra financí Stevena Mnuchina, kteří se obávají jejího neblahého dopadu na Wall Street.
Například akcie Applu se začátkem roku propadly nejvíce za šest let. Důvodem byla vyhlídka horších tržeb firmy, způsobených nižší poptávkou právě v Číně. Za nižší poptávku Číňanů po iPhonech může z části právě i obchodní válka s USA a související propad čínských burz, který nahlodává náladu čínského spotřebitele.
Pokud lidé jako Mnuchin přesvědčí amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby obchodní válku dále neeskaloval, čínské zpomalení by nemělo světovou ekonomiku vážněji ohrozit. Jestliže se jim to ovšem nepodaří, bude dále a povážlivěji slábnout jak říše středu, tak nakonec i Spojené státy. To by byl malér. S nimi by totiž slábnul celý svět.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
