Tuzemské banky budou mít zase o něco těžší život. Česká národní banka dále zpřísnila úvěrové podmínky. Primárně tak činí opět v obavě z možné destabilizace hypotečního a potažmo nemovitostního trhu. Tentokrát naše centrální banka rozhodla o zvýšení takzvané sazby proticyklické kapitálové rezervy. Ta se od roku 2020 zvýší na 1,75 procenta. Poté, co hned dvakrát vzroste v roce příštím.
Co to znamená? Tuzemské banky si budou muset odkládat stranou opět o něco více peněz do jakési povinné finanční rezervy pro špatné ekonomické časy. Rezerva bude v těchto zlých časech zase rozpouštěna. Možností ukládat bankám vytváření takovéto rezervy disponují příslušné orgány jednotlivých členských zemí Evropské unie jen poměrně krátkou dobu. Jde o jedno z opatření, které se narodilo až v důsledku šoku, který bankovnictví zažilo během finanční krize před deseti lety.
Ačkoli tedy proticyklická kapitálová rezerva může být vytvářena v kterékoli zemi unie, zatím si jejím prostřednictvím musí peníze odkládat stranou jen banky v České republice, na Slovensku a ve Švédsku. Česká republika bude mít příští rok druhou nejvyšší sazbu proticyklické rezervy v Evropské unii, právě po Švédsku.
Tisíce moudrých hlav
Česká národní banka tedy v kontextu Evropské unie postupuje poměrně přísně. Navíc letos dále zpřísnila podmínky vlastního poskytování hypoték, když jim v důsledku zapověděla, aby je poskytovaly méně bonitní části klientely.
Zatím se však toto opatření centrální banky, zavedené od letošního října, projevuje opačně, než centrální banka zamýšlela. Zvýšila totiž mezi lidmi zájem o hypotéky, pro které platila ještě ona volnější pravidla. Takže říjen 2018 je měsícem, v kterém banky poskytly druhý nejvyšší měsíční objem nových hypoték v celé historii České republiky. Jednalo se konkrétně o více než 24 miliard korun.
Pro srovnání, od ledna do září činil průměrný měsíční objem nových hypoték „jen“ necelých 18 miliard korun. Přísnější pravidla sice platí od 1. října, ale právě až během října se ve statistice naplno objevily hypotéky poskytované žadatelům „na poslední chvíli“, ještě za volnějších podmínek. Mnozí Češi tedy v reakci na novou regulaci změnili časování a žádost o hypotéku uspíšili.
Jde o příklad toho, jak regulatorní zásah do trhu vytváří „vlny“ a „nárazy“. V tomto případě, doufejme, ještě docela neškodné. Ale jde o princip. Proč je podnikání bank spoutáváno dalšími regulacemi? Proč mají poskytovat jen tolik hypoték a jen těm žadatelům, kolik a komu jim dovolí „rada sedmi moudrých hlav“ v ČNB, které jmenovala hlava ještě moudřejší, pan prezident Zeman?
V jednotlivých komerčních bankách snad moudří lidé nesedí? Lze předpokládat, že jich tam sedí více než osm. Dokonce více než osmdesát. Více než osm set. Možná i více než osm tisíc. Tyto tisíce moudrých hlav navíc jsou motivovány ziskem své vlastní instituce, tedy také ziskem svým vlastním. A zrovna tak strachem z vlastní ztráty.
Čím jsou motivováni radní z České národní banky a pan prezident? O své výdělky – placené z kapsy daňového poplatníka – nepřijdou, ani když rozhodnou sebehůře. Je tedy fascinující víra mnohých z nás v to, že několik jednotlivců, navíc nijak přímo zainteresovaných, ví lépe a ví více než tisíce srovnatelně moudrých lidí, kteří ale navíc jdou se svojí kůží na trh a riskují své vlastní peníze.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
