Jednokorunový dluhopis se vrací na scénu. Ministerstvo financí zahajuje ke stému výročí republiky emisi stejnojmenného státního spořicího dluhopisu – Dluhopisu republiky. Na daňové finty však tentokrát nedojde. Možnost vyhnout se u jednokorunových dluhopisů zdanění zarazil ke konci roku 2012 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek. A právě nutnost zdanit výnos 15 procenty jistě sníží atraktivitu nového cenného papíru v očích investorů – zpravidla běžných občanů, kteří díky němu mohou vládě půjčit sumu od tisícovky po milion.
Klíčovým lákadlem Dluhopisu republiky tedy rozhodně nebude výnos, a už vůbec ne výnos po zdanění. Spíše bude hrát prim bezkonkurenční bezpečnost investice. Nevychází však tato bezpečnost příliš draho? Jinými slovy nezískává investor jen mizerně nízký úrok? Ministerstvo financí těží ze situace, kterou svou intervenční manipulací s korunou vytvořila ČNB. Natištění více než dvou bilionů korun vedlo k tomu, že korun je na trhu i v bankovním systému více než dost. Bankám proto nestojí za to příliš zvyšovat úročení vkladů, zejména ne na běžných a spořicích účtech. Takže například tuzemským starobním důchodcům se jejich celoživotní úspory zhodnocují pomaleji, než kdyby k vytištění bilionů korun nedošlo. Tím ochotněji pak dávají svůj hlas ve volbách politikům, kteří jim z peněz daňového poplatníka rádi na penze přihodí. A tím ochotněji si třeba budou pořizovat Dluhopis republiky. Jeho průměrný roční výnos, lehce přesahující dvě procenta, představuje i po zdanění stále lepší zhodnocení úspor, než jaké nabízejí banky na běžných i spořicích účtech.
U termínovaných účtů už je situace trochu jiná. Jedna z tuzemských bank například nabízí při pětiletém vázání prostředků na termínovaném účtu roční zhodnocení 2,5 procenta. Podmínkou je ale minimální vklad půl milionu korun. I tak se pro řadu lidí bude jednat o lákavější nástroj, než je Dluhopis republiky. Ministryně financí proto musí na svůj dluhopis lákat ještě něčím. A opět jí nahrál intervenční režim ČNB. Ten vedl k tomu, že český dluh masivně skupovaly zahraniční banky a spekulanti. Například proto, aby jeho prostřednictvím sázeli na posílení koruny po ukončení intervencí. Důsledkem toho vzrostl podíl českých vládních dluhopisů v rukou cizinců z 10,5 procenta na sklonku října 2013 na nynějších více než 36 procent. A ministerstvo financí hraje na vlasteneckou strunu a láká Čechy tím, že zadlužení u domácího obyvatelstva je stabilnější než u cizinců. A že je fajn, když vládě půjčují i běžní lidé, a ne jen banky. Otázkou však je, kolik Čechů takový apel opravdu osloví. Pravdou zůstává, že úrok Dluhopisu republiky sotva pokryje inflaci, bude-li se držet kolem cíle ČNB. Navíc je třeba počítat se zmíněnou daní. Přes všechny vzletné fráze se tedy jedná jen o uložení peněz tak, aby ztrácely svoji kupní sílu o něco pomaleji než při uložení v bance.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
