Richard Posner. V Chicagu mu nikdo neřekne jinak než „Judge Posner“. Není se co divit. Soudce tamního odvolacího soudu – do funkce jej jmenoval již prezident Ronald Reagan – patří k intelektuálním veličinám města, ba i celé Ameriky. Je jedním z autorsky nejplodnějších právníků (viz jeho blog, jejž píše společně s Garym Beckerem, nositelem Nobelovy ceny za ekonomii) v USA a jeho názory vždy patřičně rezonují celou profesní obcí. A vlastně i obcí ekonomickou, neb je předním světovým badatelem na pomezí práva a ekonomie. Nenavléká jen talár; přednáší i na Chicagské univerzitě, vnímané jako „bašta“ volného trhu a kapitalismu.
¨Proto Posner mnohé překvapil, když ve své letošní knize* označil nynější krizi ze selhání kapitalismu, a to přímo v názvu! „Ten název jsem měl lépe vysvětlit,“ zařadil nedávno zlehka zpátečku, když mu své překvapení vyjevil i autor blogu. „Zásadní institucí kapitalismu je centrální banka. Ta selhala,“ pokračoval, uveleben v křesle své honosné kanceláře (jejíž majestát nepatrně a roztomile sráží plyšáci na monitoru a na knihovničce – viz foto) v 27. patře chicagské Dirksenovy federální budovy.
Před pár dny Posner překvapil podruhé. Sepsal text, v němž konvertuje ke keynesovství – nazývá jej „Jak jsem se stal keynesovcem“. John Maynard Keynes, a nikdo jiný, drží klíč k pochopení nynější krize, sklání poklonu britskému národohospodáři, jenž zastáncem volných trhů rozhodně nebyl. Když už Keynesovo učení přejímají myslitelé Posnerova kalibru, může se zdát, že jde o jeho definitivní vítězství. Vychází navíc například také kniha s výmluvným názvem: „Keynes: The Return of the Master“. Co se to děje?
Francouzský ekonom a myslitel 19. století Frédéric Bastiat napsal slavné zamyšlení „Co je vidět a co není vidět“. Předestřel ideu, že mnohé zásahy státu do ekonomiky – ty s krátkodobými, tudíž viditelnými efekty – jsou politiky a zpravidla i laickou veřejností přijímány kladně, a ti, co upozorňují na jejich dlouhodobé, zprvu neviditelné negativní důsledky, které obvykle více než eliminují krátkodobý přínos, jsou v nejlepším označováni za přemoudřelé škarohlídy.
Keynesovo učení – na rozdíl od přístupu mnoha jiných ekonomů – se velmi zaměřuje na to, co „je vidět“. Proto mu nynější fáze krize nahrává – negativní dopady opatření se teprve projeví. Obří zadlužení, bolák to vyspělého světa, pořádně ucítíme, pořádně uvidíme, až v budoucnu. Současné politiky zajímat nemusí. Dlouhodobě jsme všichni mrtvi, říkával přece také Keynes.
*) Co o ní soudí nobelista Myron Scholes (rozhovor autora blogu [první otázka]).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
