„Rozhovor? Víte, je mi už skoro 99 let,“ sdělil nedávno autorovi blogu Ronald Coase, velikán ekonomie a nositel Nobelovy ceny z roku 1991. K interview, jež bylo ono úterý telefonicky předběžně smluveno na čtvrtek, mělo dojít v chicagské rezidenci pro seniory Hallmark, kde Coaseovi přebývají. Nakonec z něj sešlo. Devětadevadesát let je věru požehnaný věk.
Během těch dlouhých let bádal věhlasný britský rodák na pomezí ekonomie a práva. Byl to on, kdo převratně uvedl koncept takzvaných transakčních nákladů, ač je ve svém stěžejním díle Povaha firmy z roku 1937 ještě nazýval jako „náklady užití cenového mechanismu“.
Co značí? Kupujeme-li například vůz v autobazaru, naším nákladem není pouze sama cena vozu, ale třeba i čas, jejž jsme museli obětovat, abychom správné auto vůbec nalezli. To mohou být i stovky hodin strávených nad inzeráty. A čas jsou peníze; tyto peníze pak jsou transakčním nákladem. Transakční náklady jsou nutným „třením“ hospodářského světa, které by ekonomové nejraději zanedbávali stejně jako vědci bádající nad světem fyzikálním.
Transakční náklady poskytují užitečné odpovědi na zajímavé otázky. Například na tu, proč tváří v tvář vysokým mírám rozvodovosti jen poměrně málo párů uzavírá předmanželské smlouvy. Ciferně vyjádřeno, zatímco se v úhrnu rozvádí kolem padesáti procent manželství (přesněji 49,6 procenta, jak praví nejnovější data za ČR), ony smlouvy podepisuje jen pět až deset procent snoubenců. Ostatní se spoléhají, že to za ně případně vyřeší soud. Kde se bere taková víra v justiční systém, nechvalně proslulý svou pomalostí a neefektivností? Odpověď tkví – kromě známého faktu, že lidé obecně vyhlížejí budoucnost optimističtější, než jaká ve skutečnosti bude (například Američané navzdory úhrnné rozvodovosti taktéž kolem padesáti procent vyčíslují pravděpodobnost rozpadu vlastního sňatku jen na necelých dvanáct procent [5. odst.]) – v transakčních nákladech.
Podpis předmanželské smlouvy je totiž svého druhu transakčním nákladem. Nejenže je třeba zaplatit právníky; to je ta menší patálie. Větší spočívá v tom, že předmanželská smlouva vysílá neblahý signál – je psychickou zátěží – pro celou další budoucnost vztahu; je farizejsky rozporná, neboť ve stejný čas, kdy se za fanfár, dojatých slz a potlesku slibuje věčná věrnost, se v tichu právní kanceláře, v akurátních paragrafových tóninách, otevírají zadní vrátka pro případ, že by se třeba nastávající někdy rozpomněli, že „věčnost“ v jejich podání netrvá zdaleka ani 99 let.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
