Stáda. Ta prý také mohou za nynější ekonomickou krizi. Jednolité managementy bank a jiných finančních ústavů se měly utvrzovat ve svých názorech a houfně se vehnat do tenat nezvládnutelného rizika. Až to bouchlo. Řešením je diverzita, radí proto v loňské studii badatelky Katja Rostová a Margit Osterlohová z Curyšské univerzity, jak pro příště zabránit obdobnému (viz Žena a stádo). Ženy, říkají, mají nižší sklony ke stádovému jednání než muži. Navíc, inklinace mužů k podstupovaní rizika je obecně vyšší než u žen, a proto – více žen do managementů! Opravdu?
V jiné, červencové studii – Constructing Gender in the Economics Lab – zkoumala trojice ekonomů ze Stockholmské univerzity chování mužů a žen v odlišných sociálních situacích.
Badatelé dali „pokusným králíkům“ – studentům – určitý finanční obnos a dotázali se, zda ti zamýšlejí část té sumy rozdat ostatním. Studenty rozdělili do dvou oddělených skupin, nejprve dle pohlaví. Muži byli ochotní rozdat 28,1, kdežto ženy 27,9 procenta té sumy. Inklinace k altruismu je tedy mezi pohlavími zhruba stejná. Ale jen do té doby, než se obě skupiny promíchají a účastníci pokusu dostanou za úkol napsat do dotazníků své pohlaví. Mužům svitne, že jsou muži, a už jsou ochotni poslat dál jen 13,2 procenta sumy (ženy 24,9 procenta). Jinými slovy, muži si – kvůli dotazníku, kvůli obklopení ženami – uvědomili svoji mužskost a začali jednat tvrději a skoupěji.
Z toho plyne, že diverzita managementů nemusí být spásonosná. Muži sice již nebudou podstupovat riziko, protože se „mezi svými“, v rámci „stáda“, cítí méně ohrožení a sebejistější, nýbrž prostě proto, že se budou chtít předvést, ukázat své mužné „já“, před kolegyněmi. Tento efekt může být silnější než ten původní, což by značilo, že vyšší zastoupení žen povede managementy k ještě častějšímu a nebezpečnějšímu podstupování enormního rizika.
Vyplývá z toho však i ještě obecnější závěr, a sice že důraz na různorodost, jenž je nyní módně ztělesňován i v požadavcích rovnoprávného zastoupení žen a mužů či – legislativně – v nejroztodivnějších kvótách, může možná vymýtit „nerovnoprávnost“, ale asi jen za cenu dlouhodobě nezamýšlených a krajně neblahých důsledků pro celou společnost. I diverzita může být riziková.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
