Diskotéky, „music cluby“ a zábavy se pořádně rozjíždějí zpravidla až v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách. Důvodem je zejména fakt, že pánská část osazenstva hledá optimální čas, kdy výše hladiny alkoholu v krvi – nejčastěji zvyšovaná v rámci podvečerního až pozdně večerního posezení v hospodě či baru – bude již dostačující (kuráž dodávající), zatímco počet dam na parketu ještě ucházející. S postupem času se nebezpečně zvyšuje podíl pánského osazenstva i riziko, že nejslibnější z dam budou již „rozebrány“. Těmi, jejichž „optimální čas“ přišel o něco dříve.
Když už tedy pít na kuráž, pak spíše rychle. Není divu, že takový imperativ často vede až k jednorázovému zpití se. A to spíše ve Skandinávii, na severu Evropy, než v jižní části kontinentu. Vyplývá to ze studie ekonomů Jasona Shogrena a Erika Naevdala, jež vyšla v roce 2006 pod hlavičkou univerzity v Oslo. Autoři zkoumali, do jaké míry jsou společenské normy dány genetickou výbavou dané society a jak jsou těmito normami ovlivněni ti její členové, kteří příslušné geny nesdílejí.
Právě jednorázové zpití se například při pátečním tahu za zábavou – nejde o alkoholismus! – je častější u severských národů. Finové se k němu doznávají v 46,7 procenta případů, kdežto třeba Italové jen v 16,2 procenta. Proč ale Seveřané musejí pít více na kuráž? Příčinou je jejich genetická výbava, hlavně aktivní norepinefrinový systém (v části mozku zvané amygdala), jenž úzce souvisí se stydlivostí, co se týče chování, a s modrou barvou očí, co se týče fyziologických znaků.
Právě v severských zemích je mnohem vyšší podíl lidí s modrýma očima, ergo stydlínů, ergo mužů, co si kuráže dodají až teprve pořádným zpitím se. Protože ten podíl je poměrně velmi vysoký, přejímají toto chování i ti (například hnědoocí), jejichž sklony ke stydlivosti jsou – geneticky – mnohem slabší. Ti prostě stádově dělají to, co vidí u mnoha ostatních. Zpití se tak není stigmatizováno, naopak se z něj stává společenská norma – „zpít se jako Dán…“.
Zajímavé je, že vysoké zdanění alkoholu (typické opět pro Skandinávii) jednorázová zpití se umocňuje. Bary a hospody totiž opouštějí ti, co si dali „jedno dvě na dobré spaní“, a v jisté míře tak brzdili ty, kteří se bezhlavě přišli zpít. A kteří přijdou i tehdy, budou-li ceny kvůli daním vyšší.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
