Paul Romer a William Nordhaus, dva letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii, bádají už desítky let nad tím, jak lidská společnost vlastně ekonomicky roste – jak vzkvétá. Oba Američané se zabývají nejen mechanismy tohoto růstu, ale také jeho udržitelností.
Nordhaus se udržitelností růstu zabýval už počátkem 70. let, kdy se zdaleka nejednalo o celoplanetární téma jako dnes. Přišel na to – a právě za to včera dostal Nobelovu cenu –, jak důsledky klimatické změny „zabudovat“ do makroekonomických modelů. Rozvinul takzvané environmentální účetnictví, které je dnes nedílnou součástí například prognóz Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu.
Jeho jméno je dobře známé i české ekonomické veřejnosti. Byl totiž spoluautorem pozdějších vydání zřejmě nejslavnější ekonomické učebnice dějin, té s prostým názvem Ekonomie. Její první vydání měl ve 40. letech 20. století na svědomí první americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Paul Samuelson. Později jako spoluautora přibral právě Nordhause. Český překlad jejich učebnice, který vznikl počátkem 90. let, je minimálně pro jednu generaci současných českých ekonomů a manažerů poměrně důvěrně známým dílem, které jim odhalovalo základní principy fungování tržní ekonomiky. Jen s mírnou nadsázkou lze říci, že Nordhaus Čechy po revoluci vlastně učil, co je to kapitalismus.
Občas Nordhaus, jenž už od konce 60. let působí na Yaleově univerzitě, „leze do zelí“ také kolegovi Romerovi. To když zkoumá, jak ekonomický růst pohánějí inovace. Zjišťuje, že lidská společnost je k vynálezcům a objevitelům hodně macešská. Ve své studii z roku 2004 spočítal, že inovátoři inkasují pouze 2,2 procenta z celospolečenského výnosu svého vynálezu nebo objevu. Výnosem je v tomto kontextu myšlena celková hodnota vynálezu pro společnost nad rámec nákladů jeho výroby. Takto nízké číslo je zarážející. Jinými slovy značí, že společnost z každé stokoruny, kterou díky inovacím navíc vydělá, platí autorovi nebo autorce dvě koruny a dvacet haléřů.
Přesto se pořád inovuje a inovuje. Stále tedy – slovy ekonomů – probíhá proces technologické změny. Romer, profesor Newyorské univerzity, který působil od října 2016 do letošního ledna jako hlavní ekonom Světové banky, získává Nobelovu cenu právě za objevnou analýzu technologické změny. Tou chápe postupný proces. To, že každý rok ta či ona ekonomika zpravidla o několik málo procent povyroste. JednotDVA livé roční růsty se v běhu desetiletí kumulují a v souhrnu mění lidské životy a osudy.
Romer ve svém díle demonstruje, jak konkrétně k inovacím dochází. Inovace nebere jako cosi vnějšího, co ekonomiku zvenčí přetváří, ale jako její vlastní produkt. V tom se odlišuje od ekonomů před ním. Někteří v souvislosti s touto zásadní změnou v pojetí ekonomického rozvoje hovoří dokonce o nenápadné revoluci, která v ekonomii v 70. a 80. letech proběhla, aniž by si jí širší veřejnost příliš všimla. Romer patří ke klíčovým „revolucionářům“.
V posledních letech Romer v rámci ekonomické obce vyvolal silný rozruch svojí kritikou nedbalého užívání matematiky v rámci makroekonomického modelování. Poměrně otevřeně v této souvislosti kritizuje některá zvučná jména ekonomie, jako je laureát Nobelovy ceny za ekonomii Edward Prescott nebo Thomas Piketty, známý i v ČR svojí nedávnou knihou o růstu globální nerovnosti.
Nobelovu cenu za ekonomii letos zaslouženě získávají dvě zvučná jména, která makroekonomii znatelně ovlivňují už celá desetiletí. Jejich dílo je navíc provázané, neboť občas „leze do zelí“ pro změnu Romer Nordhausovi, když se zabývá environmentálními aspekty ekonomického růstu. Oba jsou Američané, což jen umocnilo dominanci ekonomů ze Spojených států mezi držiteli Nobelovy ceny.
Podle Královské švédské akademie věd Nordhaus a Romer výrazně rozšířili pole působnosti ekonomické analýzy tvorbou modelů, které vysvětlují vzájemné propojení tržní ekonomiky s přírodou a věděním. Oba si rozdělí finanční odměnu devět milionů švédských korun (22 milionů korun). Oba ocenění učí na známých amerických univerzitách. Nordhaus je profesorem na Yaleově univerzitě a Romer působí na Sternově obchodní škole, která je součástí Newyorské univerzity. Romer donedávna působil také jako hlavní ekonom Světové banky, z funkce odstoupil začátkem letošního roku. Nordhaus jako první vytvořil kvantitativní model popisující globální souhru mezi ekonomikou a klimatem. Jeho výzkum podle akademie ukázal, že nejúčinnějším opatřením k nápravě problémů způsobených skleníkovými plyny by byl celosvětový systém uhlíkových daní. Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří američtí ekonomové. Na vyznamenané čeká kromě finanční odměny také tradiční slavnostní ceremoniál, který se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.