Ceny surovin v posledních měsících stoupají. Stejně tak burzy i nálada investorů. Jde o další bublinu, tentokrát vyvolanou vládními penězi, varují mnozí ekonomové.
Rok se s rokem sešel a ceny surovin opět rostou. A čísla jsou závratná: stříbro z prosincových minim zdražilo do poloviny června o skoro šedesát procent, měď o devadesát, kukuřice o 45, ropa o 113 procent. Ruským státem ovládaný energetický kolos Gazprom věští, stejně jako loni touto dobou, že barel bude co nevidět stát 250 dolarů. Ukazatel Reuters/Jeffries CRB Index, který sleduje pohyb devatenácti druhů surovin, v květnu vyskočil o 14 procent, nejvíce od roku 1974.
Ze zimních minim čile rostou i burzovní indexy: ukrajinský trh hlásí v půli června 125procentní nárůst, vietnamský 116 procent, indonéský 76 a indický 87 procent. Dow Jones Industrial Average, ukazatel newyorské burzy, za poslední tři měsíce stoupl o 34 procent. K první výraznější korekci došlo po několika měsících až v uplynulých dnech.
Na první pohled se zdá, že se za uplynulých dvanáct měsíců mnoho nezměnilo. Až na to, že se svět musel utkat s největší finanční krizi od třicátých let, jejíž ekonomické dopady v podobě vyšší nezaměstnanosti či chabého hospodářského růstu se ve své plné síle nejspíše teprve projeví. A to i v České republice, již finanční krize z velké části minula.
Růst cen surovin i vzestup burzovních indexů při současných neblahých vyhlídkách jednotlivých ekonomik ukazuje na jediné: růst není podložen zisky a výkonností firem a podniků, leč uměle „vyšponován“ vládními penězi. Například do komoditních fondů přiteklo letos více než šest miliard dolarů. Majetek, který tyto fondy spravují, tak nabobtnal o 21 procent, vyplývá z dat americké společnosti EPFR Global.
Někteří ekonomové tudíž varují: vzniká nová bublina. Sanační bublina. „Firmy a podniky nemohou dostatečně rychle utratit všechny ty vládní biliony, poskytnuté při sanacích, a tak se tyto peníze přelévají na finanční trhy,“ říká Gerald O’Driscoll z Cato Institute, někdejší viceprezident Citigroup a dallaské pobočky americké centrální banky (Fed). „Již nyní se rodí enormní inflace, enormní deprese, nebo obé najednou.“
Na poplach ve svém článku „Připravme se na inflaci a vyšší úrokové míry“ve Wall Street Journal bije Arthur Laffer, další prominentní ekonom, jenž je celému světu znám coby „objevitel“ takzvané Lafferovy křivky. „Procentní nárůst peněžní báze je desetinásobně vyšší než kterýkoli takový nárůst v posledním půlstoletí,“ říká (viz graf). Peněžní báze označuje nejlikvidnější formy peněz, tedy hlavně mince a bankovky v oběhu a rezervy komerčních bank u banky centrální. Jak si všímá Laffer, zatímco před krizí bylo 95 procent báze tvořeno bankovkami a mincemi v oběhu, dnes je to méně než polovina – větší část báze již tvoří rezervy bank.
Přebytečné rezervy bank jsou tedy enormní. Tyto rezervy „kryjí“ úvěry, které komerční banky poskytují. Zvyšují-li se rezervy, mohou banky poskytovat dodatečné půjčky; dochází k peněžní expanzi. „Peněžní expanze je při daném růstu peněžní báze nezbytná,“ vysvětluje Laffer. „Expanze se nejprve odrazí ve vyšších cenách akcií, slabší měně a ve zdražování surovin, jako je zlato nebo ropa.“
Jinými slovy, peníze – jež centrální banky tváří v tvář krizi natiskly v nikdy neviděné míře zejména v období od září 2008 – již proudí na akciové i komoditní trhy, které tak přifukují. Jde o sanační bublinu, neboť peníze nejsou reálné: nejsou sice již „kryty“ rizikovými americkými hypotékami jako v letech 2004 až 2007, nýbrž zadlužením budoucích generací.
Přibývají pak i ti, kteří soudí, že vzestup cen zapříčiněný sanační bublinou, se může rovnat až hyperinflaci. Například hedgeová společnost 36 South Management Managers, jejíž fond Black Swan zhodnotil v loňském roce prostředky klientů o 238 procent, zakládá nový fond, Excelsior. Jeho prostřednictvím si budou moci investoři „vsadit“ na vysoce nadprůměrný růst cenových hladin ve Francii, Německu, Japonsku, Velké Británii a USA. „Když se dnes mluví o hrozbě inflace, lidé si představují míry jako pět nebo šest procent,“ říká Jerry Haworth, spoluzakladatel společnosti. „My mluvíme o pěti, deseti, patnácti, dvaceti a více procentech.“
Ben Bernanke, šéf Fedu, hovoří o možném zotavení americké ekonomiky do konce letošního roku. Ekonomové se dnes neshodnou nejen na tom, zda zotavení skutečně přijde, ale ani na tom, zda bude reálně podložené, nebo půjde jen o sanační bublinu. Paul Samuelson, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1970 (rozhovor autora blogu), rozhodně nesdílíBernankeho optimismus v plné míře. Míní, že Čína, která dosud kupuje americké dluhopisy, možná již velmi brzy ztratí trpělivost i víru v americký dolar. „Amerika se dost možná stane druhořadou globální velmocí. Za Čínou. Obamův tým by se na to měl připravit.“
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
