Víkendové volby premiéru Babišovi definitivně otevřely oči. Zatímco totiž poslední dobou úspěšně lovil hlasy v levicovém revíru, tedy v sociální demokracii a u komunistů, vyrostl mu rival v revíru pravicovém. Byť ODS ještě určitě nedorostla své velikosti z doby „před krizí a před Babišem“, je větší a je sebevědomější.
Babiš se tak teď musí chtě nechtě vydat do pravicového revíru, aby mu tam ODS nepřerostla přes hlavu. Leccos naznačilo už jeho sobotní vymezení se vůči šéfovi ODS Fialovi. Když se ještě dopočítávaly hlasy, považoval Babiš za nutné v přímém přenosu obecenstvo ujistit, že ANO není levicové, jak tvrdí Fiala. A že ODS není žádnou pravicí, jelikož během své poslední vlády zvyšovala daně.
Tím pádem se ovšem otevírá prostor sociální demokracii. Může ještě přežít. A to dokonce i pokud zůstane v současné vládě až do řádných parlamentních voleb. Jak na to? Její ministryně práce a sociálních věcí Maláčová bude stupňovat požadavky na růst platů, minimální mzdy či sociálních jistot. ČSSD, bude-li důsledná, tak může v očích alespoň části svého někdejšího voličstva vyrůst opět do podoby autenticky levicové strany.
Ani Babiš není automatickou zárukou
Otázka samozřejmě je, zda jí Babiš, resp. strážkyně státní kasy Schillerová takto vyrůst dovolí. Pokud však chtějí lovit v pravicovém revíru, zřejmě jim nezbude nic jiného než ten levicový alespoň na čas opustit a doufat, že v něm sociální demokracie zatím nevyroste až příliš.
Lze tak sázet na to, že hnutí ANO teď po volbách bude razantněji než doposud odrážet požadavky odborů a sociální demokracie na další růst platů či minimální mzdy. Otazník se také vznáší nad realizací zbývajících dvou vln zavádění elektronické evidence tržeb. Další případné Babišovy ústupky odborům a další vlny EET totiž Fialovi jen usnadní lov hlasů. Hlasů, které si nepřejí prohlubování zadlužení a vadí jim přemíra byrokracie a kontroly ze strany státu.
Ale i kdyby ČSSD trochu povyrostla, stále to pro ANO nemusí představovat takovou hrozbu, jakou je ODS už nyní. Přece jenom, ČSSD prochází ještě hlubší krizí než ODS před pěti lety. Proto teď Babiš a jeho lidé zřejmě opravdu budou mnohem důslednější v odmítání dalšího zvyšování výdajů státní kasy. To by pro ekonomiku jako celek bylo přínosné. Málokde jinde v Evropské unii totiž nyní například rostou platy ve veřejné sféře o tolik rychleji než ve sféře soukromé. Snad jen v Maďarsku a na Maltě. Nejde o udržitelný stav.
Nezapomeňme ovšem, že jednou z klíčových příčin úspěchu ODS je ekonomická prosperita, kterou Česká republika už několikátým rokem zažívá. Mnozí voliči jsou v době prosperity méně orientováni na sociální jistoty a díky nízké míře nezaměstnanosti a svižnému růstu mezd se ochotněji otevírají středu či pravici. Z toho těží nejvýrazněji právě ODS, které se podařilo samu sebe vykreslit jako pravicovou sílu, jež jako jediná se skutečně může postavit „levicovému“ hnutí ANO.
Další vzestup ODS tak kromě Babišova příklonu doprava může zbrzdit třeba právě také cyklický útlum ekonomiky. V příštím roce ještě nenastane, ale třeba v roce 2021, v roce řádných parlamentních voleb, už by zřetelně patrný být mohl. S odezněním let prosperity podstatná část veřejnosti ovšem shledá i to, že ani Babiš není její automatickou zárukou. To tedy oboje může opět otevírat prostor sociální demokracii. Bude to mít těžké, ale její dny ještě nutně sečteny nejsou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
