Kritici si zase smlsli na Donaldu Trumpovi. Tentokrát americký prezident dostává co proto kvůli nové obchodní dohodě mezi USA, Mexikem a Kanadou. Zatímco Trump s fanfárou ohlašuje revoluci, média jako Washington Post nebo agentura Bloomberg vidí spíše jen „rebranding“ stávající úmluvy NAFTA. Ovšem například část kanadské politické reprezentace ji za žádný nevinný „rebranding“ nepovažuje.
Mnozí kanadští politici se sice s médii shodnou v kritice Trumpa, kritizují jej však ze zcela protichůdné pozice. Nevyčítají mu snahu vydávat marketingový tah za revoluci. Naopak novou úmluvu USMCA vnímají opravdu celkem revolučně jako zásadní porážku vlády premiéra Justina Trudeaua. Třeba Tracey Ramseyová, kanadská poslankyně za Nové demokraty, označila úmluvu za nepřehlédnutelné okleštění nezávislosti své země. Kritizuje Trudeaua, že se jako rukojmí nechal Trumpem zavléci do obchodní války. Trnem v oku je Trudeauovým kritikům zejména pasáž úmluvy, kde signatáři souhlasí, že nebudou vstupovat do negociací ohledně zóny volného obchodu se zeměmi, které postrádají status tržní ekonomiky. Pokud USA, Kanada nebo Mexiko taková jednání zahájí, mají zbývající dva členové právo od úmluvy odstoupit a uzavřít vlastní bilaterální obchodní pakt. Je zjevné, že tato pasáž je namířena zejména proti Číně, která status tržní ekonomiky nemá, ač o něj hodně stojí.
Trump tak Mexiko i Kanadu dostává tam, kde je potřebuje mít. Je krajně nepravděpodobné, že by tyto země byť zauvažovaly o zóně volného obchodu s Čínou. Těžko si lze představit úmluvu s říší středu, která by svým přínosem převážila ztrátu, jež současně vznikne v důsledku ukončení USMCA. Americký prezident tím citelně zvyšuje zahraničněobchodní izolaci Číny. Slušný výkon na pouhý „rebranding“. Navíc se jeho administrativa netají tím, že úmluva USMCA má být předlohou pro další podobné dohody včetně těch s EU nebo Japonskem. Pokud by i tyto dohody obsahovaly ustanovení de facto zapovídající volný obchod s netržními ekonomikami, Peking bude dál výrazně tratit. Čína argumentuje, že se tržní ekonomikou měla stát automaticky po uplynutí 15 let od vstupu do Světové obchodní organizace, tedy už v roce 2016. Spojené státy či EU však s takovým výkladem nesouhlasí. Nelze předpokládat, že by Čína v jakkoli dohledné době status tržní ekonomiky získala.
Kanadský ministr financí Bill Morneau čelí kritice od lidí, jako je Ramseyová, tvrzením, že možnost odstoupení, dokonce bez udání důvodu, je zakotvena už v úmluvě NAFTA. Jenže odstoupení od úmluvy v reakci na porušení jejího explicitně deklarovaného ustanovení je vždy mnohem jednodušší než odstoupení „jen tak“, které pak druhá strana vždy může interpretovat třeba jako vrtošivý rozmar. Zdá se, že Trump na každý pád říši středu zahání dál do kouta, ať už se tomu bude říkat rebranding, nebo revoluce.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
