Česká republika v zahraničí dluží zhruba tři pětiny svého hrubého domácího produktu. Na první poslech to zní dost varovně. Takové zadlužení přece zavání italskými nebo alespoň francouzskými parametry. Rozdíl je však naštěstí v tom, že v Itálii nebo ve Francii takové a ještě větší zadlužení vytváří samotný sektor veřejný. U nás činí podíl 85 procent k HDP až po přičtení zahraničního dluhu bank, firem a domácností k zadlužení, které vůči zahraničním věřitelům mají tuzemské státní instituce.
Žádné velké obavy tedy na místě nejsou. Je však třeba říci, že nebýt intervence České národní banky, bude zahraniční zadlužení ČR o dost nižší. V době trvání intervenčního režimu ČNB od listopadu 2013 do dubna 2017 stoupla zahraniční zadluženost ČR z 2,5 na 4,4 biliony korun. Centrální banka totiž při obraně české měny nakupovala v rámci své intervence za nově vytvářené koruny od spekulantů eura.
Šlo často o zahraniční subjekty, které získané koruny ukládaly tak či onak u českých bank. Tyto vklady cizinců v tuzemských bankách se zásadně promítly do enormního nárůstu zahraniční zadluženosti ČR.
Letos se pro změnu rozšiřuje na nebývale vysokou hodnotu rozpětí mezi klíčovými úrokovými sazbami České národní banky a Evropské centrální banky.
Pokud Česká národní banka – což je velice pravděpodobné – zvýší svoji základní úrokovou sazbu na zasedání příští týden, zvýší se například rozpětí mezi základní sazbou ČNB a základní sazbou ECB na hodnotu 1,5 procentního bodu. Vyšší hodnoty toto rozpětí naposledy dosahovalo před více než osmnácti lety, v dubnu roku 2000.
Korunové úložky tedy jsou – a budou – úročeny v porovnání s těmi eurovými dosud nejatraktivněji v tomto tisíciletí.
Této situace využívají například zahraniční matky českých bank, jako je Erste Group, KBC nebo UniCredit, které v rámci řízení své likvidity posílají do ČR volnou eurovou likviditu. Ta je po směně do korun ukládána v českém bankovním systému, pročež narůstá zejména krátkodobá zahraniční zadluženost ČR. Ta se letos v prvním pololetí ocitla na svém historickém rekordu, navzdory meziročnímu poklesu celkové zahraniční zadluženosti ČR. Krátkodobá zadluženost ČR poprvé v historii přesáhla 2,6 bilionu korun.
Vzhledem k očekávanému rozšiřování rozpětí mezi sazbami ČNB a ECB ve zbytku letošního roku a minimálně v prvním pololetí roku příštího lze předpokládat další nárůst zejména krátkodobé zadluženosti ČR. Je patrné, že zahraniční zadluženost leckdy narůstá právě z poměrně „nevinných“ důvodů, jakým je rozdíl v sazbách.
Nepochybně každý dluh představuje určité riziko. Existují však dluhy, které jsou mnohem méně závažné než dluhy jiné. To je třeba vést při posuzování zahraničního zadlužení naší země v patrnosti.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
