Prohry – a pak pitky, děvky, rvačky. Toť mdlá vizitka současné české fotbalové reprezentace*. Ač si o fotbalistech netřeba činit velkých úsudků v žádné době, nynější průšvihy patrně nejsou jen vyústěním čím dál tím kvalitnějších technologií, jež mají k dispozici jejich bulvární pronásledovatelé. Navíc, vyhrávali-li by, v tomto ohledu tolerantní tuzemská veřejnost by mladické rozptýlení vstřebala lehce jako zasloužené.
Pitkám, děvkám a rvačkám těžko udělají přítrž bafuňáři ze svazu, kteří působí tak, že po schůzích relaxují stejným způsobem – samozřejmě, s ohledem na svůj věk, poněkud diskrétněji. Zbývají pohlaváři z ještě vyšších úrovní.
Ne snad, že by škrobení pánové z FIFA zamýšleli potlačovat přímo pražské rejdy za rajdami, navrhují však taková opatření, která sníží poptávku zahraničních klubů také po českých fotbalistech, což v průměru povede k poklesu jejich příjmů a snad tedy i přebujelého sebevědomí.
Nová studie tří ekonomů z univerzit v Curychu a Magdeburku analyzuje dopad uvalení restrikcí na počet zahraničních fotbalistů, které mohou zaměstnávat jednotlivé kluby. Takovou restrikcí by bylo i pravidlo „6+5″, s jehož zavedením FIFA koketuje. To by zaručovalo, že v době výkopu bude za daný klub na trávníku vždy alespoň šestice hráčů, u nichž neexistují žádné právní překážky k reprezentaci země, na jejímž území klub sídlí. Takový Arsenal, který zaměstnává 91,7 procenta zahraničních (neanglických) hráčů, by měl jistě problém. Stejně tak i mnohé jiné kluby – namátkou Inter Milán (85,2), Liverpool (85,2) či Chelsea (74,1).
Zmínění ekonomové dospívají ke třem závěrům. Restrikce by zaprvé zvýšila příjmy domácích fotbalistů v zemích, kde je dnes zaměstnávána přemíra zahraničních konkurentů. Po domácích by prostě vzrostla poptávka. Zadruhé, zisky všech klubů by se zvýšily, jelikož by skončilo nynější přetahování o zahraniční hvězdy a hospodářské výsledky klubů by tak nebyly v takové míře ohlodávány. V jistém smyslu by se zvýšila konkurence, jelikož restrikcemi by byly dotčeny zejména velkokluby, a nikoli chudší kluby, jež si stejně zahraniční hvězdy nemohou dovolit. Restrikce jsou tedy rovnostářským opatřením.
Čeští fotbalisté by byli biti. Spadají totiž většinou do ranku „dobrých-ale-ne-vynikajících“ hráčů ze zemí s chabou úrovní domácí ligy, na něž nejspíše by si nechaly zahraniční kluby zajít chuť.
*) A to se jí loni ještě tak věřilo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
